Záznam (tedhy aktuálních) dojmů z podzimního FF Speciálu, který pro mě obsahoval FFS, CAMcon a sraz AI v jednom.
Komorní CAMcon, který se konal v rámci masového FFS, byl celý specifický. Řekněme takový undergroundový. Už jen proto, že anime vyfáslo sklepní místnůstku pod kinem, která byla opravdu dost, ehm…, klubová (ale samozřejmě velice „cooool“ ;o) Ovšem ten prostor měl vážně své kouzlo – byla tam celá dvě okna (rafinovaně skrytá, ale byla tam!), šachta na uhlí a nezapomenutelné odpadní trubky, které vydávaly nezaměnitelné zvuky při každém spláchnutí o patro výš a některým přednáškám a promítáním dodávaly nový rozměr. A promítání Kyo Kara Maou (jehož první epizoda nese název „Flushed to a Different World“) zde bylo zcela na místě.
Celý CAMcon probíhal v naprosto uvolněné a přátelské atmosféře, k čemuž přispívala nejen ta naše kobka, ale i přístup organizátorů a malý počet lidí. To, jak celý con pojali orgové, se někomu sice nezamlouvalo, ale mně to nijak nevadilo. Naopak mi přišlo, že se to tam tak nějak hodilo. Nic se nehrotilo, všechno se řešilo operativně a stejně to fungovalo. Ono my bychom si to nejspíš užívali stejně, ať už by byla organizace jakákoliv, protože na conu nakonec vždycky asi nejvíc záleží na tom, co se tam sejde za lidi. A ti tady byli vážně bezva. Podle mě byla docela výhoda, že lidí, co přijelo převážně kvůli anime, bylo asi kolem třiceti, takže jsme se všichni víceméně znali, aspoň od vidění. Bylo to takové pokecání a sledování anime s přáteli, jen v trošku větším měřítku než můžete běžně zažít u někoho v obýváku (tam by hlavně chyběly ty trubky ;o).
Na FFS jsem konečně poznala značnou část mocné Anime Inkvizice. Buď to byla ta lepší půlka, nebo je to kupodivu organizace plná naprosto úžasných tvorů. Hlavní ovšem je, že ve svém počtu devíti individuí, jsme tam tvořili asi největší organizovanou otaku skupinu. Yey! Dokonce jsme svým počtem (a taky počtem oušek a rolniček) nejspíš působili tak děsivým dojmem, že se nám povedlo si v pátek zabrat celé jedno DDRko pro sebe. Ne, že bychom tam nechtěli nikoho jiného pustit, ale nikdo jiný se k nám prostě asi nechtěl přiblížit ^.^‘ Jedinou záhadou zůstal náš samurai HruzekV, který tam měl být už od čtvrtka, ale my ho prostě nenašli. A to jsme pro to udělali opravdu všechno (Dokonce jsme se ho pokusili přivolat zpěvem „AI AI AI Where’s our samurai?“ ^__^)
„Oficiální“ fotka návštěvníků anime linie. Popisky by OL team.
Celý FFS byl taky bezvadná odtučňovací kůra, jelikož jsme téměř nejedli (někteří ne téměř, ale úplně), nespali, skákali spoustu hodin denně, neustále běhali do schodů a ze schodů, sprintovali mrazivým venkem a vůbec. Ale nás to vážně bavilo… Ohromně jsme si to tam (řekla bych, že všichni) užili. Ale jak už jsem psala, bylo to z hlavně díky všem těm fajn lidem.
A tím už se dostávám k mé oblíbené chválící pasáži. Tak, kdo že si za své hrdinské činy na CAMconu zaslouží potlesk a uznání?
- R2 a D2 za organizaci. Rozhodně! Až je někdo potkáte, vyřiďte jim to… ^____^
- Naše lolitky za pohotové zorganizování učení Hare Hare Yukai
- Všichni, co se mnou skákali na DDRku, i když si z toho pak odnesli těžkou závislost, kruté abstinenční příznaky a bolavé nožky
- Kluci, co vydrželi drsné dlouhé yaoi AMVčko promítané na přednášce o slashi (která se ke konci tak trochu zvrhla) a měli při tom otevřené oči při víc než půlce scén (máte u mě za to Lentilky ;o)
- Neko-kun, který dobrovolně nosil ouška a rolničku a vysloužil si tím novou přezdívku. Nyaaaa~
- Ledman, který nás vždy bezpečně převedl přes přechod
- Sety za úžasné plakáty, které tam visely (a slintala jsem na ně při každé cestě po schodišti)
- a Anča za úžasné plakáty, které nám rozdala ^^
Koho by zajímal rozsáhlejší report (obsahující všechny kompromitující veselé historky jako AI a FMA spoiler nebo AI a plakát v koši, nechť sleduje Manga-Fan. Nějaký ten soupis těch nejlepších zážitků by se tam měl v brzké době objevit (EDIT: obávám se, že už asi ne… ^.^‘)
říjen 2007
