Animefest 2015 – Copak je to za report?

7.6.2015 by Lusi -

Copak je to za festival? Copak je to za akci?

Brněnský Animefest je největší český festival zaměřený na japonský animovaný film a související sféru divností a zajímavostí. Zároveň je to také akce neomezených možností, na které každoročně nemůžu chybět.

Na následujících řádcích najdete postřehy z několika vybraných eventů, kterých jsem se účastnila v rámci Animefestu 2015 a pár navazujících myšlenek a pochval.

Fest Dance – Copak je to za tanec?

Fest Dance byl první bod programu, na který se mi podařilo se v pátek dostat. A to jen díky tomu, že jsem se účastnila jako soutěžící. Do té doby jsem fest trávila jen dlouhým marným frontováním a pokecem ve frontách. A co že jsem to tedy já, pohybový antitalent, dělala na Fest Dance? Seriózně jsem se účastnila se skupinkou přátel, kterou jsem dala dohromady, abychom pod názvem Nedostatek soudnosti mohli vystoupit právě ve Fest Dance s Algorithm Marchem. No co, je to japonská choreografie na japonskou hudbu? Je. Takže do Fest Dance patří. I když oproti ostatním soutěžícím to byla skutečně spíš recese než opravdové taneční číslo.

Nápad přihlásit se do Fest Dance s Algorithm Marchem vznikl už asi před dvěma lety a myslím, že ani nebyl můj (pokud má autor lepší paměť než já, ať se kouká přiznat :). Každopádně se pořád nikdo neměl k tomu to doopravdy zrealizovat, tak jsem to nakonec vzala na sebe. A stálo to za to. Náramně jsme si užívali nejen své vystoupení, ale i zkoušení předem (nečekali jsme to, ale vážně bylo potřeba to secvičovat o dost déle než 10 minut před soutěží), diváci se bavili a dokonce jsme to dotáhli na vysněné třetí místo.

Výborně jsme se bavili i v průběhu samotné soutěže a zatímco se ostatní týmy v zákulisí stresovaly a soustředili, my se věnovali zásadním problémům jako kterak si uvázat čelenku a nevypadat u toho jako naprostý retard nebo kterak vyfotit nejlepší týmovou selfie. Doufám, že jsme tím nikomu příliš nenarušili soustředění. Stejně bych ale ještě vyzdvihla přátelskou atmosféru v zákulisí a to jak v rámci týmů, tak i mez nimi. Kdo tam byl, mohl zažít jak urputné povzbuzování soupeřů (obzvláště pokud vystupovali na oblíbený k-pop song), tak tým jehož členové se vzájemně ujišťovali, jak jsou na sebe navzájem hrdí. Nevím, jaká je atmosféra u ostatních soutěži, ale tohle bylo super.

Naše epické vystoupení můžete shlédnout ZDE.

Fest Dabing – Copak je to za experiment?

Dalším pořadem, kterého jsem se účastnila, byl Festovní Dabing. V programu byl uveden jako „Programové laboratoře uvádí…“ a bez anotace. Dovodila jsem si, že „Programové laboratoře je přezdívka pro „mohlo by to být dobré, ještě to není úplně promyšlené, ten prográmek jsme dostali ve funkční verzi teprve včera a potřebujeme to na někom ozkoušet. Absence anotace měla zase pravděpodobně odradit lidi, kteří rádi vědí, na co jdou, a naopak nemají rádi experimenty. Já už předloni byla na podobném testování soutěže v pojídání japonského jídla a bylo to zábavné, takže se nějakých programových laboratoří nezaleknu. Navíc díky tomu nebyl problém se do sálu dostat, takže pro mě double win.

Ale zpět k samotnému dabingu. Spočítali jsme si se Sykym, že na tenhle program už čekáme 7 let od posledního nevydařeného pokusu, kdy jsme společně (ač jsme se ještě neznali) čekali na místě, kde se dabing měl konat, ale nekonal. Usadili jsme se tedy hned do první řady a napjatě vyčkávali, jestli to tedy letos jako už konečně fakt vyjde. Hned vedle nás seděla Sušenka, která kvůli angíně v březnu přišla o šanci účastnit se se mnou dabingové challenge na Eigasai a extrémně ji to mrzelo. Předpokládám, že je vám jasné, které tři ruce letěly raketovou rychlostí jako první nahoru, když se hintzu zeptal, kdo se chce osobně účastnit letošního dabingového experimentu.

Samotný koncept soutěže byl ještě v plenkách, software a jeho lidští ovladači museli v této své premiéře občas hodně bojovat, aby z toho vůbec vylezl nějaký výsledek, ale něco z toho nakonec přece jen vypadlo. Jakožto účastníci jsme byli celí šťastní, že jsme si něco takového mohli sami vyzkoušet, Sušenka veřejně odhalila svůj brutální talent a Sykyho dabování dalo vzniknout hned dvěma lokálním memům. Jeho #zhasněteprosím ze scény, kdy daboval stydlivou slečnu v prasáckých představách hlavního hrdiny, bude hinztua (který namlouval onoho hlavního hrdinu) asi ještě nějakou chvíli strašit ve snech. Naopak Jarník už se těší, až si to dá jako vyzvánění pro případ, že volá Syky.

Cenu hlášky s největším dopadem ovšem získává „Copak je to za dobrotu? Copak za jídlo? – úplně první scéna, na které se všechno testovalo a Syky ji namlouval aspoň patnáctkrát.

Video, které se dochovalo, je bohužel jedním z posledních pokusů, a má ten text už trochu alternativní.

Nezůstalo ale jen u dabingu. O reenactment této scény jsme se pokoušeli každou volnou chvíli na festu. Obzvláště, byly-li k dispozici makronky.

Na Fest Dabing se příští rok určitě budu těšit, ať už to bude ve formě soutěže, happeningu nebo exhibice. Své postřehy jsem hodila organizátorům do feedbackového formuláře a jsem přesvědčená, že za rok přemýšlení nad konceptem a dolaďování prográmku z toho nemůže vzejít nic špatného.

Tlakshow – Copak je to za novinku?

Na letošním Animefestu se mi podařilo splnit si svůj nejnovější sen a mít zde vlastní talkshow se vším všudy – s rozhovory, zpěvy, tanci, videi a nejrůznějšími překvapeními. Od prvotního nápadu uspořádat na nějakém conu talkshow, protože nic takového na českých anime conech ještě nebylo a věřím tomu, že to má potenciál, se to seběhlo poměrně rychle. Postupně jsem do svého ideálu začala zasvěcovat své okolí a nabalovat do týmu talentované známé a kamarády a už půl roku od začátku příprav se naše Tlakshow stala skutečností. Ještě jednou díky Animefestu, že se nebojí experimentovat a umožnil nám si to vyzkoušet.

Přípravy byly jedna velká zábavná jízda, i když chvílemi i stresující, samotná show nedopadla úplně tak, jak v ideálním případě měla, ale s odstupem můžu říct, že to za to rozhodně stálo. Nevyhnuli jsme se technickým nepříjemnostem (způsobeným oběma stranami) ani pár okamžikům trapného ticha, ale z výsledku rozhodně nejsme zklamaní. Otázkou zůstává, co diváci. Zatím se zdá, že Tlakshow si svou cílovku najde, jen možná ne dostatečnou v rámci návštěvníků Animefestu. Přece jen už nejsme nejmladší, tak se asi není co divit, že náš humor se úplně neprotíná s humorem mainstreamového návštěvníka festu. (Mimochodem, narazili jsme na takový zajímavý fenomén, že mnoha účastníkům Tlakshow brzy po ní rozpraskaly rty. Usuzuji z toho tedy, že byl humor příliš suchý. Příště to víc zmastíme.)

Feedback, který se k nám dostal byl tak půl na půl, nicméně toho pozitivního byl dostatek k tomu, abychom to ještě úplně nezabalili. Jen to pro příště musíme přizpůsobit programově a prostorově tak, abychom nezklamali našich 7 skalních fanoušků a zároveň nezabírali místo jinému masovějšímu programu. Každopádně už je skoro jisté, že další Tlakshow se dočkáte na NatsuConu. Neváhejte nám posílat jakékoliv nápady, výtky nebo připomínky.

Animekvíz – Copak je to za otázky?

Animekvíz se letos řešil krizově, ovšem o to víc šmrncovně. Uváděli ho nejvyšší festí bossové a my se tak po několika vynechaných ročnících rozhodli tuhle soutěž opět navštívit. A když už jsme tam byli, proč si rovnou i nezasoutěžit. Otázky byly letos ze dvou oblastí: středoškolská látka (protože školní téma letošního festivalu) a historie Animefestu (protože Animefest). A světe div se, díky tomu se nám povedlo s Jarníkem vyhrát první místo! Rozumějte díky tomu, že jsme staří – tj. máme za sebou dávno i vysokoškolské učivo a pamatujeme osobně v podstatě celou historii Animefestu. Chápu, že to některé mladší návštěvníky mohlo rozhořčit, ale Animekvíz nikdy o žádné spravedlnosti nebyl, to můžu s klidem jakožto pamětník prohlásit.

Zapojení návštěvníků

Všechny čtyři body, o kterých jsem se zatím podrobněji rozepsala, měly jedno společné – to, že jsem se jich různým způsobem přímo aktivně účastnila. A to je věc, která mi přijde tak super, že bych se o ní ráda ještě trochu podrobněji rozepsala. U menších conů je to běžné, ale u velkých festivalů se divák s něčím takovým tak lehce nesetká. Animefest i v této masivní formě s tisícovkami návštěvníků umožňuje lidem, kteří se přijdou na akci podívat, se celkem bez problému účastnit soutěží (a vyhrávat je :) i dalších částí programu víc než jako pasivní diváci.

Je jasné, že třeba do Cosplay soutěže se už rozhodně nemá šanci dostat kdokoliv, ale přece jen je tu od organizátorů snaha o nějakou kompenzaci v podobě Cosplay Debutu a Cosplay Videa. Jsem ráda, že účast ve Fest Dance jsme stihli ještě teď, kdy se stačilo přihlásit a nebyla zatím žádná předkola nebo něco podobného, to už by se asi jako u cosplaye hrálo spíš na kvalitu provedení než na nápad (a já celkově upřednostňuji to druhé před prvním). Uvidíme, kam se budou další velké soutěže v budoucnu vyvíjet.

Každopádně třeba experimenty typu dabing jsou pro mě příjemným místem, kde se i na jinak přelidněném festivalu nemačkáte s tunou lidí a máte šanci se aktivně účastnit bez jakékoliv předchozí přípravy. To mě prostě těší a doufám, že podobné radovánky do budoucna z programu nezmizí.

Ono i to celkové zapojení všech přítomných do dění na akci pomocí celofestivalové hry na Chaos a Řád slaví větší úspěchy, než bych kdy čekala. Je vidět, že to vedení má promyšlené (nebo má fakt štěstí). Potkala jsem několik návštěvníků schopných rvát se za svou frakci do posledního dechu. A kolik lidí na Zakončení čekalo jen na to, která frakce vyhrála, to bych nevěřila, kdybych to neviděla. Jen podle mě letos nějak zapadla informace, že soupeřící strany jsou tentokrát delikventi a šprti. I bez toho to ale fungovalo.

Stream

Poslední věcí, kterou bych chtěla z letošního Animefestu vyzdvihnout, byl brilantně zvládnutý streaming z hlavního programu v Rotundě. A to jak směrem na internet, tak i do jiných prostor festu. Oproti pokusům z předchozích let, kdy bylo ve většině případů zbytečné chodit zkoušet stream, protože když už se náhodou fakt zprovoznil, tak vypadl zvuk nebo tak něco, letos stream často poskytoval lepší zážitek než přítomnost v Rotundě. Pobavila mě poznámka na facebooku, že diváci doma mají díky streamu mnohem lepší možnost posoudit např. kvalitu kostýmů v soutěži zblízka a měli by tedy mít vlastně větší právo hlasovat, než diváci v sále. Něco na tom bude! Minimálně to, že se stream opravdu povedl.

Tentokrát tedy streamování opravdu nabízelo dobrou alternativu pro ty, co se na svůj vysněný program nedostali a dost pomáhalo snižovat frustraci z marného frontování (i když v některých případech bylo i frontování na streaming marné…). Výborný byl i venkovní stan s přenosovým plátnem, který pobral další významné množství diváků, jen škoda, že nebyl už od úplného začátku a po celou dobu. Myslím, že by se naplnil.

No a vsuvky mezi pořady v podobě AF Studia byly taky fajn. Jednak se díky němu zvýšila šance, že dostaneme na Tlakshow gauče, jelikož studio je taky potřebovalo, a navíc nám poskytlo skvělou šanci k videobombingu.

Dostali jsme instrukce, ať přijdeme do studia, a nic víc. Tak jsme přišli…

Tak zase za rok! Už se těším, co na nás příště Animefest nachystá a co nachystáme my na něj :) SORE!

 

fotky (c) Cube-o, Mirek Řezanina, Lusi

 

5 komentářů: “Animefest 2015 – Copak je to za report?”

  1. Sykysan napsal:

    Boží report!!! Skoro mě to vycukalo dopsat ten svůj.

    Co se nápadu s Algorithm Marchem týče, tak ten byl můj a na tebe jsem ho nenápadně hodil :-D (v zásobě byl ještě harlem shake :-D )

    Dal bych ruku do ohně za to, že replika zněla „Copak je to za dobrotu…,“ ale teď nemůžu najít ten scénář, co jsem si ukradl, takže zatím nikdo fatru nezapalujte :-D

    A teprv v tomhle reportu jsem poprvé uviděl náš výherní diplom :-D

  2. Lusi napsal:

    Syky: Ta replika tak IMHO byla napsaná, ale nejopakovanější byla podle mě ta, kterou jsem zmínila v reportu. A určitě první dobrota a pak jídlo. Iteroval jsi to nějak náhodně. Ale tu nejčastější jsem vydedukovala z hashtagu, který jsem tweetovala přímo z místa činu :)

    Výherních diplomů pro nás nějakým kouzlem Rin zajistila celých 6, pokud se nepletu, tudíž by se někde měla potulovat i tvá vlastní kopie.

  3. hitomi napsal:

    Na tvůj report jsem se opravdu dost těšila a vyplatilo si počkat :) skvěle napsané!
    Mrzí mě, že letošní Natsucon nestihnu, ale jestli bude mít stream, tak se snad i v té Indii připojím, abych se mohla podívat na další Tlakshow.
    A v kavárně zazněla skutečně replika „Copak je to za dobrotu…“! :)

  4. Atelwen napsal:

    Tlakshow byla super, určitě bych ji do budoucna rada viděla znova =)). Na Natsu naprosto nezodpovedně opustím infostánek a staffaky a půjdu se mrknout ;D.

  5. Lusi napsal:

    Dala jsem vašim názorům za pravdu a upravila tu hlášku na „copak je to…“. Možná jsme společně právě změnili historii. :3

Napsat komentář