Letošní podzimní festival anime, mangy a japonské kultury – Akicon – se odehrával v poněkud dřívějším termínu, než je obvyklé. Od 31. října do 2. listopadu 2014 v pražském KC Zahrada, kde už za poslední roky zakořenil.
Tento con je rok od roku stále z větší části i mým dítkem a má tak u mě mezi ostatními akcemi speciální postavení. Letos jsem měla pod palcem infostánek a vše ostatní, co nějakým způsobem souviselo s informacemi pro návštěvníky. Tradičně jsem se pak na programu podílela přednáškou a workshopem. (Ke všemu zmíněnému uvítám feedback!)
Přípravy
Nejzajímavějším poznatkem z příprav Akiconu je asi to, že ať děláme, co děláme, nejsme schopni návštěvníky a potenciální návštěvníky přesvědčit, že Zahrada není nafukovací, že je tedy dobré se včas registrovat a že když jsou registrace vyčerpané, už opravdu není možné se registrovat. V posledních dvou měsících před akcí snad nebylo dne, kdy by nám někudy nepřišel alespoň jeden dotaz tohoto typu.
DanQ k tomu vyrobil výstižný veselý obrázek.
Co se týče mého osobního předconového období, dbala jsem především ze všech sil na to, abych na poslední chvíli zas neonemocněla, jak se mi tak občas přihodí. A tak se zákonem schválnosti stalo, že jsem v úterý před Akiconem po poradě pořadatelů odpadla s rýmičkou. Ve středu jsem zašla k doktorce pro dvoudenní neschopenku a zázrak (prý neposkytují) a silou vůle a vitamínů se pokusila bleskurychle uzdravit.
Nakonec se mi přece jen povedlo dát se za ty 2 dny nějak do kupy (kromě své tělesné schránky jsem dostala do slušného stavu i přednášku a materiály pro infostánek). Ovšem v pátek to ani přes paralen ještě nebylo úplně stoprocentní, takže jsem tušila, že se po conu zas někde dozvím, jak vypadám rok od roku hůř… ale co už.
Pátek
Akicon pro mě v pátek začal standardně okolo poledne všeobecnými přípravami v Zahradě, lepením cedulí, přípravou infostánku, vyřizováním návštěvnických dotazů zaslaných na poslední chvíli, a povinným shonem těsně před otevřením. Letošní pokladní systém si zachoval z minulé verze funkčnost přestat správně pracovat 10 minut před avizovaným otevřením bran, tak bylo o zábavu postaráno do poslední chvilky. Letos jsme otvírali zhruba s 20minutovým zpožděním, ale odsýpalo to pak celkem rychle, tak nám snad návštěvníci odpustili.
Akicon byl v 17:00 oficiálně zahájen z galerie nejvyšším pořadatelstvem ve slušivých oblecích. Na návštěvníky dolů do atria hrnuli všechny důležité informace, letošní novinky a pár motivačních akibonů, které oba ukořistil mrštný Moti (a hanba mu prý není ani trochu).
Tímto považuji letošní ročník za zahájený! (foto edison23)
Po Zahájení v mém programu následovalo zajišťování toho, aby se všechny informace vyřčené během Zahájení staly skutečností, a průběžné vítání se s nově příchozími známými. Vše se podařilo zdárně zařídit a rozjet tak, abych u toho nebyla zapotřebí, takže jsem se mohla v klidu věnovat programu a zajít si na Sykyho přednášku Otaku v populární kultuře.
Na téhle přednášce mě lákala hlavně ta část zobrazení otaku v audiovizuální kultuře, slibovaná anotací. Určitě tedy víc než tisíc a jedna definice otaku. Přednáška byla ale zábavná v obou polovinách. Bylo vidět, že příprava se vyplatila, Syky nám předal spoustu nových informací a zajímavostí. Tak například jsem věděla, že Jonathan Ross je borec, ale že je nejznámějším propagátorem otaku kultury na západě, jsem netušila. Tím u mě ještě stoupl (Wossy, ne Syky, i když ten asi trochu taky).
Pak už byl čas na mé Anime zpívánky aneb hodinku skupinového hraní a vyřvávání písniček z anime a podobných zvěrstev. Dedikovaný promítač se mnou nechal z toho programu taktně uvolnit s roztomilou obhajobou, že ho “téma příliš neoslovuje”. Ve skutečnosti ale nebylo čeho se bát. Já měla tedy popravdě trochu obavu z toho, jestli lidi vůbec dorazí a zda vědí, do čeho jdou. Letos se mi předem na FB eventu totiž nikdo moc nehlásil k tomu, že přinese nějaké nástroje, a i to domlouvání písniček předem bylo takové z větší části jednostranné. Nicméně playlist vznikl a spolu s texty a notami byl tentokrát zveřejněn s dostatečným předstihem.
Odhaduji, že minimálně půlka návštěvníků přišla úplně bez přípravy, ale na výsledek to nemělo vliv. Zpívalo se dobře, uši to netrhalo, atmosféra v místnosti byla pohodová a i když jsme začínali pomalu jen s kytarou, na poslední písničku už jely tamburíny, flétna i klavír. Jako letošní novinku jsme zařadili i nácvik písně Rozvíjej se poupátko, kterážto je s nočním Akiconem neoddělitelně spjata. Nutno říci, že právě díky této písni někteří návštěvníci oprášili své staré hráčské skilly. Respekt náhodnému klavíristovi z davu!
Zpívánky v plném proudu. (foto ht)
Po skončení plánovaného programu Zpívánek jsme pak byli svědky ještě jednoho spontánního hudebního vystoupení slečny, která se před větším publikem styděla, ale chtěla si to zkusit. Mám velkou radost z toho, že můj workshop může lidi k něčemu takovému povzbudit.
Po Zpívánkách jsme už jen pobrali věci a vyrazili se aspoň jednu noc na pár hodin prospat domů. Druhý den nás ale stejně čekalo brzké vstávání, protože Jarník měl ranní směnu v promítačce.
Sobota
Ráno jsem přišla ve chvíli, kdy už byl infostánek bez mé pomoci rozložen a připraven k provozu (paráda!). Stejně jsem na něm ale na chvíli zaparkovala, pokecala, prošla akiconí facebook a twitter, naházela všude odkazy na stream a nasnídala se. Pomalu jsem se začala připravovat i na svou přednášku o japonských záchodech, která začínala v 10:00.
Téma Záchody vycházejícího slunce (název trefně vymyslel Arian) vyhrálo v hlasování o mou přednášku na přání. Byla jsem za to dost ráda, protože to byl i můj osobní favorit a navíc se to hodilo k všeobecnému tématu Akiconu – věda a technika. O japonských záchodech se toho dá říct fakt hodně, můžu mluvit z osobní zkušenosti, a to téma mi přijde adekvátně na hranici zajímavosti, zábavnosti a podivnosti. Potěšilo mě tedy, že jsem mohla své znalosti předat dál formou přednášky (jinak bych asi měla nutkání o tom sepsat článek a ten by byl odporně dlouhý). Doufám, že publikum mé zvláštní téma docenilo. (A pokud ne, můžou za to ti, kdo to odhlasovali, muhehehe.) Jak tak koukám, přednáška na přání je dobrý trik, jak se zbavit zodpovědnosti za výsledek :)
Následovala příprava na pěveckou soutěž AJ-DO-RU, které jsem se opět účastnila, a pak soutěž samotná. Rozezpívání probíhalo v zázemí pro organizátory k velké nelibosti v místnosti přítomných relaxujících šerifů (nutno říci, že ale povětšinou z místnosti neutekli). Pro nás to byl minimálně zajímavý zážitek.
Co se týče úrovně soutěže a soutěžících, opět mě příjemně překvapila. Přišlo mi, že všechny chybky a méně vydařená čísla byly způsobeny jen trémou, nevhodným výběrem písně nebo tím, že soutěžící pořádně neslyšeli odposlech. Osvěživým překvapením byl i první mužský účastník Sýr a jeho rapová vsuvka. Všechny body za odvahu do toho jít a pobavit publikum.
účastnící AJ-DO-RU (foto Crones)
Abychom se správně sesynchronizovali s přáteli a jejich programem, rozhodli jsme se odložit takové to společné hlavní jídlo dne (pro někoho možná jediné jídlo dne/conu) až na pozdní odpoledne a mohli jsme tak zajít třeba ještě na Shookieho panel o Evropských conech. Shookie k sobě před diváky vytáhl ještě naše další zahraniční návštěvníky – 4 Holanďany a dál více či méně společně povídali o svých zážitcích z cestování po conech. Nejvíc prostoru bylo věnováno tipům od Shookieho, jak levně cestovat (včetně pár “zákulisních” z dob, kdy pracoval na letišti). Většina rad pro mě nebyla nijak nová nebo převratná, ale znělo to poměrně uceleně a hezky se to poslouchalo. A přiučila jsem se aspoň něco o tom, kterak cestovat s obřím cosplayem, falešnými zbraněmi apod., i když tyto informace pravděpodobně nikdy nevyužiji. Navíc jsme díky tomuto panelu měli alespoň jeden programový bod v angličtině, když už jsme tam měli pár těch zahraničních návštěvníků. Upřímně jsem ale pořád nepochopila, co je na náš místní komorní con může lákat. Vypadali ale spokojeně, tak aspoň, že tak.
Před jídlem jsme dále zašli ještě na přednášku o divadle Kabuki, kterou vedla fyzicky i psychicky indisponovaná Ruchie, ale i přes svůj stav se s tím docela obstojně poprala. Bála jsem se, že mě téma moc nezaujme, ale minimálně poslední třetina přednášky nám dokázala, že kabuki je úplně všude! Dost podobně jako u Sykyho jsem výrazně pookřála u popkulturních referencí, ale to je prostě otázka mých preferencí.
Dalším bodem programu, který mě čekal už po jídle, byla Angie a její Hodina nerdů, tedy průlet světem západních reality show s větším či menším výskytem nerdů a geeků. Angie je pro mě vždy taková sázka do loterie, jestli se mi její přednáška zrovna bude líbit nebo ne. Tentokrát to ale byla trefa do černého, protože téma perfektně sedlo k Angie stylu přednášení, takže jsem si přednášku fakt užila a hodnotím jako asi nejlepší z Akiconu. Bylo to živé, vtipné a tak svižné, až jsem si téměř nevšimla, že už se přetahuje.
Přetahování trochu zasáhlo i Vyhlašování soutěží, které samo o sobě už mělo tolik náplně, že skoro nebylo možné ji vtlačit do hodiny – kromě klasických velkých soutěží se k Vyhlašování letos totiž přidaly dva komixové křty. Osobně jsem ale dost hrdá, že křest úžasného Korektora probíhal právě na Akiconu. Navíc se snad podařilo tenhle bod programu trochu zlidštit, vyházet zdlouhavé defilé vítězů turnajů a malých soutěží a mezi jednotlivými křty divákům naservírovat porci výsledků, na kterou opravdu čekají. Tedy především cosplay, AJ-DO-RU a AMV. Plus samozřejmě pár dalších, které nebylo kde jinde vyhlásit. Mezi nimi i omalomangová soutěž. Škoda, že se nedostavil návštěvník, který se podepsal jako cestovatel časem a dal do soutěže obrázek z loňského roku. Měli jsme pro něj v zákulisí jako speciální cenu nachystané Akibony z loňského roku…
Jarník si na pódium během vyhlášení vyběhl hned několikrát pro všemožné ceny z AMV soutěže a Iron Chefa. Byl tam tak často, že některé části publika odhadovaly, že si půjde i pro hlavní ceny soutěží, kterých se vůbec neúčastnil. Já si tam doběhla trapně “jen” dvakrát pro druhá místa za AJ-DO-RU. Dohromady jsme ovšem do rodiny vyhráli tolik akibonů, že jsme si mohli na Akikrámě koupit všechno, co jsme do něj věnovali, a ještě by nám zbylo :)
Jarník vyhrává obláček (foto xD25)
Na křest Korektora bylo po skončení Vyhlášení už narváno, tak jsme počkali až opadne největší dav u Akikrámu, něco nakoupili a pár bonů věnovali jakožto hrozně uvědomělí boháči kamarádům.
Z rozhodování, jestli jít na Sušenčinu přednášku o sexuálních pomůckách nebo na povídání o průběhu AMV Iron Chefa 2014, vzešel vítězně Iron Chef, jelikož jsme tím doma žili už několik týdnů před Akiconem. Šlo o soutěž v rychlostříhání AMV, které se Jarník účastnil. Podstata je taková, že vždy 2 střihači naráz dostanou zadanou hudbu a mají 2 hodiny na sestříhání AMVčka.
Diskuse s promítáním, kterou moderoval Wolfii, se pak týkala právě samotné soutěže, která se u nás pořádala poprvé, zajímavostí a zážitků z jejího průběhu. To vše bylo prokládáno promítáním AMVček, která v Iron Chefu vznikla. Jednou z nejzábavnějších částí programu byl Syky, jenž se dožadoval opětovného spuštění videa 13A nejrůznějšími triky od chvíle, co ho poprvé spatřil, až do úplného konce debaty.
A jelikož nemám moc jinde možnost, využiji tuhle příležitost, abych se vyjádřila k celému Iron Chefu jako takovému. Těší mě, že se něco takového u nás zorganizovalo a že se našli lidi, co do toho šli. Pro publikum vznikla spousta materiálu k pokoukání a pro soutěžící určitě spousta cenných zkušeností. Třeba Jarník na těch AMVčkách všemožně experimentoval, s tím že šlo o dobrou možnost, kdy si vyzkoušet nějaké nové postupy. Ostatním střihačům to předpokládám dalo také minimálně zkušenost se stříháním pod tlakem. Jediné, co mě docela zklamalo, byla některá vyjádření poroty, když jsem měla možnost nakouknout do hodnocení. Jednak mi přišlo, že místy dost nebrali v potaz omezený čas na tvorbu, a dál jsem narazila na pár vysloveně WTF komentářů.
Mám potřebu to demonstrovat na jednom konkrétním případě, jelikož se jedná o video, které je u mně mezi TOP z celé soutěže. Jde o video 12A, na kterém jsem nejvíc ocenila, jak si hraje s rytmikou v druhém plánu písničky. A v hodnoceních jsem pak narazila na toto: “Náhodné odkrývání a zakrývání obrazu, které zcela ignoruje rytmus skladby a tím spolehlivě zabíjí celé AMV”. Ehm… Chápu, že když u některých jiných videí porota nepochopila autorův záměr a považovala ho za náhodu nebo dokonce za chybu, je to věc, která prostě zamrzí, ale nejde s ní nic dělat. Když autor nezvládne předat záměr bez dodatečného vysvětlení, asi nebyl dost zřetelný. Tohle mi ale přišlo jako úplně jiný případ a fakt takové dloubnutí, že mě to donutilo k zamyšlení, jak vlastně taková porota funguje a jak by bylo možné to udělat líp. Upřímně moc nevím, odborníků, kteří by byli schopni a ochotni AMVčka “objektivně” posoudit, nemáme tolik, aby se z nich daly skládat poroty, a lidský faktor bude vždycky hrát roli. Rozšiřování poroty je ale určitě krok správným směrem.
Následuje ještě výčet mých nejoblíbenějších kousků, které mě nějakým způsobem zaujaly nebo pobavily (naštěstí nejsem porota, tak nemusím být objektivní). Kromě dvou výše odkazovaných doporučuji ke shlédnutí tato AMV:
- 16A – Brutálně rychle hopsající Ponyo s kyblíčkem na hlavě na zrychlené Rage Aginst, tu překvapivě ocenila i porota, dokonce ještě víc, než bych čekala.
- 15A – Pes zcela náhodně běhá po městě a je u toho moc Under Pressure :)
- 8A – Jak se poprat s Vypsanou Fixou a jejími texty v AMV pomocí Totora (i když tedy 8B si s tím taky poradilo moc pěkně).
- 19B – Sundavání hlav FTW! (I když u jednoho z porotců za 0 bodů ze 100.)
- 21B – Aby si přišli na své i ti, co radši drama.
A zpět k Akiconu! Debata k Iron Chefu sice přetahovala, ale naštěstí jsme kvůli ní nepřišli o zlatý hřeb večera – Trpaslíkovo Poupátko. Letos se rozvíjelo dvojnásobně a dvojsmyslně, protože pod Trpovou taktovkou se současně s poupátkem, rozvíjeným v textu písně, rozvíjel i samotný text písně napsaný na roli toaletního papíru. Jen houšť a více meta!
rozvinuté poupátko
Následně jsme se vetřeli na už probíhající Lightning talks, kde zrovna xD25 povídal něco o focení lidí, evidentně z důvodu, že se přihlašovací listina od doby, kdy jsem ji odpoledne viděla na infostánku (a obsahovala nula přihlášených), moc nezměnila. Nedostatek přihlášených a následné Grekovo řešení, jak přinutit někoho vystoupit před ostatními, byla velká černá skvrna na celém programovém bodu, který jinak mohl být fakt super. I když je to trochu začarovaný kruh, bez donucování by nejspíš žádný program nebyl.
Každopádně ve většině z nás Grek dokázal vyvolat nehezké vzpomínky na školní léta a navodit takovou tu nepříjemnou atmosféru před zkoušením, když nic neumíte a pokud jste někdy něco věděli, vykouřilo se vám to právě teď z hlavy. Ti, které Grek neznal jménem, si trochu oddechli a my ostatní jsme v duchu oprašovali staré školní modlitby a triky, jak se stát neviditelným. Já z toho byla třeba tak ve stresu, že jsem pořádně nebyla schopná přemýšlet, co bych tam šla říkat, kdyby mě vyvolal, což se naštěstí nestalo. Až po skončení mi došlo, že jsem klidně mohla vystoupit s převratným objevem z oblasti psychologie (to, že vám Grek řekne, že musíte něco udělat, ještě neznamená, že to opravdu musíte udělat) nebo s komediálním čtením ze života (z dopisů diváků Akiconu).
Musí se ovšem nechat, že největší hvězdou celých Lightning talks byl (také nedobrovolně vytažený) Moti, který ale předvedl geniální improvizaci a zastínil tak všechny ostatní vystupující (Dana s radami, jak si udělat kvalitní děti, Kalisto se zkušeností se social justice warriors i týpka s vlastním názorem na historii). Moti ve svém krátkém výstupu zvládl zparodovat stereotypy na conových přednáškách (“Kdo četl anotaci?”) i vytvořit nový interní mem (napjatě čekáme, kdy se na některé ze sociálních sítí objeví “Hlas Akiconu” a začne nám našeptávat). Jsem fakt ráda, že jsem toho mohla být svědkem, protože něco podobného už asi na conech v dohledné době neuvidíme.
Lightning Moti naslouchá hlasu Akiconu (foto xD25)
Ještě jeden výborný lightning talk měl asi o hodinu později Wolfii/Nya-chan/Kotomi/Sanya-nya v zavřeném bufetu. Byl o jeho přezdívkách.
Noc mi ubíhala, na Akicon překvapivě, bez kapky alkoholu, a když jsem tuším se Seritkou začala spekulovat, kdy asi přijde taková ta klasika šílené noci ze soboty na neděli, zjistily jsme, že už se blíží čtvrtá hodina ranní a nic zajímavého už se asi nestane. Tak jsem se šla aspoň na 3 hodinky prospat do Dílny. Na déle to nešlo, jelikož tam v ošklivě brzkou, téměř ještě noční dobu začínal nedělní program.
Neděle
Aspoň jsem ale ráno byla včas u přípravy infostánku a mohla jsem ho z posledních záložních sil ještě zásobit vším, co na něm mělo být, a lehce instruovat Hit, co a jak, jelikož to byla její první směna na stánku a nebyla u mého instruktážního školení. Naštěstí poslední den už nebývá infostánek tak vytížen, tak snad šlo vše hladce.
Zašla jsem si na Grekovu přednášku na přání Kolik stojí anime. Byla nabitá spoustou zajímavých fakt bez zbytečných prostojů. O tuhle problematiku jsem se předtím nikdy nijak zvlášť nezajímala, takže pro mě to bylo dost obohacující. Jediný problém mám v tom občas věřit Grekovi, když si tahá z paty čísla jako odpovědi na neplánované otázky. Zdálo se ale, že Arian v přední řadě souhlasně kývá, takže cajk.
Pak podle programu následovaly dvě a půl hodiny prostoje, kdy se asi něco dělo, ale už moc nevím co. Vzpomínám si, že jsem něco řešila na infostánku, sháněla diplomy opožděně se vynořivším vítězům soutěží, utrácela ještě nějaké zbytky akibonů za fortune cookies, vnutila Yuffie a Vilémovi náš výtisk Korektora k podpisu a nejspíš se i fotila s Camparim v jeho überoveralu, ale mé vzpomínky jsou v důsledku nevyspání spíše mlhavé.
Následovaly Vavčovy Novinky asijského filmu aneb tradiční šance jak se během jedné přednášky vyspat a zároveň si odnést tipy na filmy ke zkouknutí. Mám takový rituál, že na Indii a Japonsko jsem vzhůru vždy a u zbytku podle aktuální únavy. Letos to ale moc nevyšlo, jelikož jsem během přednášky musela asi čtyřikrát odběhnout řešit různé dotazy a incidenty. Nejsmutnější z nich bylo to, že nám youtube kompletně zrušil nedělní stream, v podstatě hned jak Vavča pustil první trailer. Příště to bude muset pořešit jinak.
Po Vavčovi zbývalo v programu už jen Zakončení, na kterém nás Grek jako vždy zasytil řadou informací (ano, opravdu se nám nedaří najít větší vhodné prostory, které bychom byli schopni ze vstupného zaplatit) a dezinformací (ne, pořadatelů na místě opravdu nebylo 160).
Cenu za nejvtipnější, nejtrolovatější a zároveň nejpodnětnější dotaz vyhrává Auri se svou otázkou, zda nechystáme Akicon JARO (narážka na nejmenovaný jiný con, který začíná expandovat do jiných ročních období).
Nad touto otázkou se organizační tým bavil a přemýšlel téměř po celou dobu úklidu Zahrady a ještě několik dní poté. Vzniklo několik více čí méně geniálních nápadů (např. výměnný obchod: Na Natsuconu by byla linie Akicon LÉTO a na Akiconu na oplátku linie Natsucon PODZIM) a dokonce i několik originálních log. Nu, nechte se překvapit…
Autorem (pro mě) vítězného loga se stává DanQ!
Na závěr můžu jen konstatovat, že Akicon se letos opět povedl, všichni přežili ve zdraví a pokud se líbil i vám, budu se na vás těšit zase za rok! …nebo že by dřív?
Pořadatelé Akiconu 2014 se loučí.
„Náhodné odkrývání a zakrývání obrazu, které zcela ignoruje rytmus skladby a tím spolehlivě zabíjí celé AMV“
Hups. No, nechce se mi věřit, že bysme neměli dost lidí, kteří netrpí hudebním hluchem :) Na tohle snad stačí mít trochu vztah k hudebním videoklipům, potažmo k hudbě obecně.
Nicméně jsem evidentně o dost přišel, tak doufám, že na IC dojde i příští rok! :)
Boží report! Díky za feedback (pokusím se do příště líp pořešit anotaci).
A velké díky za zhodnocení Iron Chefa. Report na tu akci doteď vlastně ani nebyl (ještě by chtělo šťouchnout do nějakého z účastníků, aby něco sepsal).
Ještě jednou děkuji za výbornou společnost a srazíme se na AFku :-)
S porotci je problém, víc jak 5 jich fakt nedáme – jen letos dva nebo tři pro vytíženost odřekli v průběhu a kde brát a nekrást. A pro soutěžící je to i vítaná možnost seznámit se s Grekovým hodnocením, takový trénink před AF~
Přezdívky zvážím na příští ročník ;)
Kdybych nebyl Alexandr, chtěl bych být Moti!
ad interní meme: je libo placku na příští Akicon? http://danq.nantoka.info/zangletritecky/uploads/pl-37mm-akicon-hlas.jpg ~_^
Díky za feedback a budu se snažit mít viditelného a kývajícího Ariana v první řadě, abys mohla věřit faktům, které uvádím.
Za přestřelení ohledně počtu pořadatelů se omlouvám, ani nevím, kde jsem si to číslo zafixoval, ale v tu chvíli jsem byl ochoten tomu věřit.
Ohledně hodnocení Iron Chefa je to jednoduché. Příští rok se přihlaš do poroty, nebo se nabídni Mantovi pro AF. Stejná rada platí pro Ledmana.
Jinak práce s odkrýváním na tleskání u 12A nefunguje proto, že když už se samotné scény rozpohybují, tak jejich průběh už s rytmikou autor neladil vůbec. Bylo tak těžké, aby se medůzy vlnily do rytmu? Ponyo byla vyklepána z lahve také do rytmu? Nestavit přikývnutí do hudebního přechodu, nebo mluvu naroubovat, aby seděla do textu? Od času 0:54 pak na souhru s rytmem zcela rezignujeme a zakrývání provádíme ve zcela zjednodušeném přechodu. Tahle disproporce to zabíjí. Stejně tak náhodná volba, kdy nastavuji odkrývání na tleskání a kdy i přes tleskání jedu nesladěnou pohybující se scénu. Díky tomu mě tenhle kousek nedokázal strhnout zpracováním a ani obsahem, a proto 0 procent je zcela zasloužených.
Osobně budu jen rád, pokud se řady poroty jen rozšíří, pro větší bohatost vkusu a stejně tak ocením nějaké větší rozepsání pojmu objektivně hodnotit, kterým při hodnocení AMV operovat. Podle jakých kritérií? Co mít jako měřítka? Jak brát zaujetí diváka a výstřel zcela mimo? Máme snad fixně přidávat procenta za účast? A dokážeme se vyvarovat tzv „čtyřbodové stupnice“, nebo k ní máme inklinovat? Tahle debata může být docela prospěšná a rád si v tomto rozšířím obzory o pohled jiných lidí.
Osobně budu doufat, že se příští rok do lightning talks opravdu alespoň někdo přihlásí a tím pádem nebude muset vzniknout další velká černá skvrna na programu Akiconu. Stejně tak uvítám, návrhy jak tuto situaci řešit, pokud se bude nulová účast opakovat. Stejně tak budu čekat na tvou „bleskořeč“ o tom, že když něco někomu řeknu, nemusí to udělat.
Mimochodem byl jsem spíše matikář nebo češtinář? (Podle průzkumů nejobávanější učitelé na ZŠ)
Vzhledem k tomu, že jsem si vědoma toho, že nejsem schopná hodnotit AMV objektivně a vím o tom tak leda prd, žádného porotcování se nemůžu nikdy účastnit. Díky za nabídku, ale svědomí by mi nedovolilo. (Už jen proto, že pokud se mi líbí použité anime nebo hudba, hned u mě AMV o veliký kus v osobním hodnocení stoupá – to je jasné znamení :D )
K Lightning talks samozřejmě pár nápadů s křížkem po funuse mám:
– větší propagace
– mít připravené záložní řečníky třeba z řad pořadatelů předem (aspoň hodinka nebo dvě navíc na vymyšlení tématu je pořád lepší než několik stresových minut či vteřin)
– pokud nebude dost zájemců, program klidně zkrátit (za mě radši míň dobrého programu, než natahovaný za každou cenu – BTW i tentokrát s donucováním to snad skoro půl hodiny přetahovalo)
Můžem ještě doprobrat osobně.
Nevím, jestli bych tím, že příští rok vystoupím s řečí o tom, že nemusíme dělat všechno, co Grek řekne, trochu nepodkopala integritu projevu, pokud bych to dělala proto, že to teď Grek řekl (napsal). Kudy z toho ven? :D
Díky za nabídku, ale má skromnost mi takové vnucování nedovoluje. Navíc jsem hodně zatížený na hudební stránku, což asi není úplně dobře :) Výhrady ke 12A mám, ale citovanou větu bych si použít nedovolil. Asi protože nemám obecně rád absolutní soudy nebo jsem jen měkký, nevím :)
Tu placku chci, Dane!
Áchych ouvej. Proč jen se umíš tak dobře vymlouvat, Lusi.
Větší propagaci beru. Ta byla letos jen v uveřejnění na ksichtoknize a zmínění během zahájení.
Záložní řečníci jsou fajn nápad, leč vypůjčím si Wolfiiho slova o tom, kde brát a nekrást, zvláště pokud bych se měl vyvarovat „tvůrčího nátlaku“.
O vypuštění celého bodu jsem uvažoval, ale dofal jsem, že i přes nucení se někteří lidé chytnou a budou se kdyžtak už dobrovolně nebát veřejně vystoupit.
Bod pro tebe! Tohle nemám jak vyvrátit.
Takže pokud ti Wolfii nebo Manta napíše, nebude hrát tvá skromnost roli a budeš moci porotcovat. Ohledně zatížení na hudbu a nelibosti absolutních soudů, alespoň přispěješ k roušíření měřítek poroty. Takže vlastně žádný problém, ne?
Jako autor onoho propíraného komentáře k AMV 12A (ne, opravdu není Grekův, ten dokonce u tohoto amvčka dával vyšší hodnocení než já, tu nulu si pamatuje špatně :) ) ještě dodám komentář komentáře :)
Tu rytmiku odkrývání/zakrývání jsem vnímal, ovšem působila na mě velice rozháraně – jednotlivé fáze byly nastříhány na (kvalitativně) různé momenty skladby (jednotlivé takty, beat, jeho absence, význam slov), každý navíc s různým tempem. Neveděl jsem, na kterou z nich se soustředit víc. Do toho se přidaly ještě obrazové vzory – co přesně a jak se odkrývá – v nichž jsem taky hledal význam, a nenašel ho.
Celkový dojem byl tedy pro mě silně rušivý a vůbec jsem nepostřehl jednotící úmysl. Ke konci (běh na vlnách) jsem už rytmus nevnímal vůbec. Proto „náhodné“. Dnes bych možná volil jiná slova, ovšem mé celkové hodnocení zůstává.
Což mě přivádí ještě k tématu „objektivnějšího“ hodnocení. Přiznám se, že AMV (jako jakoukoli jinou uměleckou formu) hodnotím zcela subjektivně, objektivně ani objektivněji hodnotit neumím a nevidím v tom smysl. Pro mě je jediným objektivním hodnocením AMV: „Má to délku 1:20, je to na anime X a skladbu Y, rozlišení 1280×720.“ Cokoli jiného je ovlivněno osobou hodnotitele, tím, co již v životě viděl/slyšel, podmínkami, ve kterývh vidí dané dílo a jinými faktory.
Hlavním kritériem je pak u mě celkový dojem z AMV (jak na mě působilo, co mi sdělilo – ne nutně narativně) a až pak zvládnutí jednotlivých technických složek (které samozřejmě k tomu celkovému dojmu přispívá).
Otázkou pak je, co je smyslem podobných hodnocení. Pokud je jím poměrění řekněme řemeslné úrovně, pak jsou k tomu jiní mnohem povolanější jež já a nejlíp by to podle mě zvládli samotní amvčkaři navzájem. Naopak pokud je jím spíš to, jak ona AMV působí na diváky, pak mají hodnocení „z lidu“ jako já (žádné AMV jsem nenastříhal a ani se k tomu nechystám) smysl.
Grek:
Propagaci lightning talks jsem na FB na poslední chvíli hodila svévolně já, protože jsem si všimla, že to nikdo nijak neřeší a mohlho by to skončit fiaskem. Záložní řečníci půjdou najít určitě líp než nahodilí řečníci na místě. I kdybys všem, které jsi pak tahal, řekl o pár hodin dřív, určitě by to uvítali (myslím Kalisto, Dana, předchozí den pak tuším byli Hintzu a Christof…). Já si klidně v případě potřeby do zálohy připravím ty výcucy z Akiconí komunikace a pražské chodníky. Neměla bych s tím sebemenší problém.
Arian:
Jedna zákeřná otázka ;) Pokud se považuješ za hodnotitele „z lidu“, jak často se tvé názory shodovaly z výsledky diváků třeba v Animefestí soutěži? Když jsem totiž několikrát fandila AMVčku, které nakonec vyhrálo u lidí, byla jsem takovými těmi, „kteří AMV rozumí“ a bývají v porotách, upozorněna, že nemám vkus a to AMV stojí za houby :D
Když si AMVčkaři hodnotí práce navzájem (jak to máme třeba v hlavní soutěži na AKi), tak mi to přijde dobrý, ale celkově je to otázka podle mě spíše na tvůrce, od koho by si nechali AMV radši hodnotit a zda primárně stříhají pro sebe, pro lidi nebo pro odborné poroty. Asi námět na další besedu pro Wolfiiho :)
Lusi:
Dobrá otázka! :) Samého mě to zaujalo a prošel jsem si ještě jednou výsledky z Animefestů (na jiných conech AMV soutěž tak pravidelně nesleduju). Není to tak hrozné. Úplnou shodu mám v prvních ročnících (2004-2008) a pak ještě v roce 2010 (Just Passing By). Naopak zcela jsem se minul s diváky v letech 2009 a 2012. Ve zbylých letech u diváků vyhrálo video, které jsem měl někde kolem 2.-4. místa, případně můj favorit vyhrál jednu z kategorií. Asi 3x ale můj vítěz skončil u diváků hluboko v poli poražených.
Co se týče vkusu: vítej do klubu :) Pokud si umíš zdůvodnit, proč se ti dané dílo líbí, není důvod se nařčeními ze špatného/žádného vkusu trápit.
Na koho (pokud vůbec) při tvorbě AMV autoři cílí, bych ale rád na nějakém panelu slyšel, přijde mi to jako zajímavé téma s přesahem i mimo AMV tvorbu.
Lusi: Jen aby to neskončilo jako „známá jména mají dalších 10 minut projevu, zatímco řadový návštěvník, pro kterého tenhle bod programu měl být hlavně určen, na účast kašle“. Možná pak rovnou pouvažovat nad tím, jestli to má cenu. Ale to je na osobní diskusi mezi orgy.
A ať tu není Arian sám, tak přihodím:
Slovní spojení „AMV rozumí“ bych použil jen jako ironii. Vkus máme každý jiný. I přesto je dobré se na rozdíly ve vkusu a vnímání věcí podívat a bavit se o nich. Probírání těchto rozporů nejen u AMV mi ukázalo jak prvky, které na mě nebo jiné jedince platí, ale i kdo a jak „odpouští“.
Historicky porota na AF vznikla kvůli nářkům, že stačí udělat vtipy narvané AMV a sál pro něj bude hlasovat bez ohledu na kvalitu provedení. Pokud by proti tomu nebylo zasaženo, měl nastat úpadek kvality AMV scény. Cena diváků a poroty tak měla zajistit, že vítězem bude jak chytlavost, tak provedení.
Už tehdy jsem to považoval spolu s návrhy na separátní soutěže „prvostřihačů“, „nezkušených střihačů“, „těch, co už se považují za zkušené“ a speciální kolo pro Jarníka za hloupost. Myslím, že je možné připravit AMV, které chytne širší publikum a nebude odfláklé po stránce techniky, scénáře, režije stejně tak nebude spoléhat jen na „ubohý humor“ nebo v posledních letech časté jauvajs.
V rámci hodnocení je pro mě důležité, aby mě AMV chytlo. Mělo tu jiskru zajímavosti a invence.
Stejně tak se nepovažuji za hodnotitele „z lidu“ nebo „akademické obce“, prostě hodnotím za sebe jako za jedince, nic víc, nic míň.
Lightning talks – známá jména nebudou nikde inzerovaná a na program přijdou jen v případě, že bude listina přihlášených návštěvníků ještě třeba hodinu před začátkem z větší části prázdná. Taková je moje představa. A to, že máme někoho v záloze, bych ani moc nešířila. Můžem to promyslet na poradě.
Cílení AMV tvůrce už se zběžně řešilo při diskusi na Natsuconu a jelikož to nikam nevedlo, tak se to utlo a řešilo se něco jiného. Sám jsem nadhazoval otázku, proč je „ubohý humor“ diskvalifikující pokud střihač cílí na diváka „z lidu“. Taky zazněla otázka pro koho tedy vlastně autor stříhá a nikdo na ni nedokázal kloudně odpovědět. Nejčastější bylo nejisté „tak nějak napůl pro sebe a napůl pro zbylé otaku“. Myslím, že kdyby si tě (Lusi) někdo vybral do poroty a ty bys souhlasila, přistupovala bys k tomu více zodpovědněji a tím pádem bych řekl, že bys byla i více kritická. Proto nejspíš působí zpětná vazba porotců někdy přehnaně hnidopišská. Dávají si víc záležet, protože je to jejich „práce“. Proto někdy na první pohled výborné AMV může dopadnout jako outsider, protože bylo podrobeno té „zodpovědnější“ prohlídce. Je to jako u soutěže krásy. Porota vybírá Miss AMV zatímco diváci Miss Sympatie. Občas se stane, že porota a diváci vyberou stejnou dívku a občas se stane, že jedni výběr těch druhých nechápou, ale smysl má obojí.
Syky: Nějaký smysl to dává. Ovšem když vezmem analogii k miss, tak diváci jako celek volí Miss Sympatie a co by pak volila porota, která je složená vlastně jen z vybraných diváků? Taky Miss Sympatie, ale přistupují k tomu zodpovědněji, takže z ní bude královna krásy (jen proto, že ji volí míň lidí a víc se na to soustředí)?
Možná jsem naivní, ale vždy jsem si představovala, že v porotě miss sedí lidé z módních časopisů/návrhářského průmyslu/showbusinessu apod. a to jejich názor odlišuje od názoru diváků.
Disclaimer: Nemám rukávu žádné zázračné řešení, co by zobjektivnilo hodnocení AMV soutěží, ani neříkám, který přístup k hodnocení je dobrý a který špatný, jen se pokouším přispět do diskuse.
Pochopitelně by bylo lepší, kdyby byl v porotě člověk co má PhD z AMV, střihač hollywoodských trailerů a japonský producent anime, jenže to v conových poměrech není možné, žejo. Takže pokud to chápu správně, tak máš problém s tím, že do poroty se vybírají random lidi, kteří se od „obyčejného otaku“ vlastně neliší a tak hodnocení poroty pozbývá smyslu. A myslím, že jsi uhodila hřebíček na hlavičku. Na stejnou věc jsem si stěžoval u Cosplay videa kdy se organizátoři akce pasovali i na porotce a nikoho to ani netrklo (nikoho nenapadlo přizvat do poroty třeba…duh…cosplayera). Osobně třeba s Grekem a Arianem nemám problém, protože nejednou dokázali, že jejich znalost filmové řeči přesahuje průměrného smrtelníka. A když bych tedy po ruce neměl hollywoodského střihače, tak bych logicky šáhl po jednom z nich (a i kdyby poprvé neměli žádnou kvalifikaci, tak dnes už mají s hodnocením AMV dostatečnou zkušenost, kterou nikdo jiný nemá). Co už například nechápu je třeba výběr Auriho (aniž bych jakkoli podceňoval jeho schopnost hodnotit). On mi právě příjde jako ten člověk z „lidu“ u kterého posazení do poroty postrádá smysl. Ale můžu se plést, vlastně ho neznám. A tím se dostáváme zpátky k základnímu problému, který už jsi nakousla. Názoru jakého typu člověka si AMV tvůrce váží natolik, aby pro něj byla vlastně cena poroty atraktivní? Jaktože nejsou porotci AMV soutěže veřejně a s pompou ohlášeni (jako je tomu například u Cosplay soutěže)? Jaktože není s ohlášením i řečeno PROČ jsou dotyční v porotě a proč by si jejich případný vítěz měl ceny/názoru vážit? V tomto světle cena poroty opravdu postrádá smysl, pokud ji tvůrci přijímají bezmyšlenkovitě. Návrh na řešení? Vpodstatě si ho už navrhla. Podívat se jestli náhodou v otaku komunitě nesídlí nějaký technický student FAMU (ideálně přímo ten střihač, ale své může říct i režisér nebo scénárista). Reálně se zeptat AMV tvůrců čí názor by pro ně byl hodnotný a od toho se odrazit. A to vše za předpokladu, že prosté nominování na porotce opravdu nemá na výsledné hodnocení žádný vliv (to je taky otázka do pranice).
Oha raki~
Kdo to po vás má číst, potvory? :)
Anyway, ke komentářům… je to trochu zmatené, ale zkusím to rozdělit do bodů:
Objektivita hodnocení – obvykle se snažím rozdělit hodnocení do co nejvíc kategorií. Je to sice náročné (a proto jsem to třeba nepoužil u IC), ale porotce si podle spreadsheetu může projít AMV vícekrát a soustředit se na jednotlivé body. Bohužel to naráží na dva problémy, jeden je, že u nás to není moc populární postup (je zdlouhavý) a zadruhé se nikdy nedá vyhnout „osobnímu dojmu“, který může přebít celý zbytek. A rozdělit to na nějaké poměrné části je zrádné, kdo dovede říct jaký poměr subjektivních / objektivních měřítek tvoří dobré AMV? AMV je umění a jako takové se až na některé technické body (které ve výsledku nemusí hrát roli) nedá kvantifikovat.
Ale musím přiznat, že mne opravdu pobavilo, že jsem byl schopný za AMV dostat 100 a 0 bodů od dvou porotců, což jen ukazuje jak je to subjektivní, když se to nechá na jediném čísle. Minimálně z tohoto důvodu je u klasických soutěží dobré dělení drobnější, protože člověka demotivuje, když se snaží s kvalitou, efekty, spoustou dalších věcí, a pak dostane 0, protože „nezdá se mi sync“ či „nepochopil jsem příběh“.
Cílení AMV na diváky – obvykle se na AF dá vítěz trefit – a obvykle (ne vždy, ale 2007, 9, 11 – Čingiz promine -, 12 – Alfred promine -, 13, mi přišlo, že tam byly lepší kousky, a ne nutně moje ;) ) se neshoduje s tím, co se líbí mně (ve výčtu s 5 vítězi nesouhlasím, 3 vítězové mi přijdou zasloužený). Ovšem já velmi rád koukám na AMV ve tmě na monitoru (podle toho zakládám hodnocení, koukám už před AF a málokdy plátno změní můj názor) a mám rád žánrově jiná anime a hudbu, než většina lidí, řekl bych. Ostatně, jde to poznat i z toho, co stříhám – já to považuju za dobré a že by se to mohlo lidem líbit, a až na haluzní JPB (které tam dokopal Dan) se prostě míjím.
Pro koho AMVčkař stříhá – to je trochu problém. Většina stříhá pro sebe. Minimálně většina lidí, které znám. Bohužel, je strašná spousta jednorázových AF tvůrců, u kterých nemám ponětí – a někteří nejspíš na publikum míří. Málokdo cílí na porotu, ovšem výjimky též jsou (Lygast se myslím zařeknul, že Grekovi ukáže, nebo tak něco).
Pro koho by „měl“ stříhat – pro toho, pro koho chce. Tady něco usměrňovat mi přijde špatně a souhlasím se Sykym, že pokud se člověk vyhne propadáku (technická diskvalifikace, naprostý propad u porotců), tak ať klidně před diváky jde.
Výběr poroty – konkrétně pro Iron Chef jsem si vybral Greka a ariana pro jejich přehled (nejen na poli AMV – ale mají oba nakoukáno dost!) a schopnost kritiky. Funstorm a McLobo tam byli pro svou znalost zákulisí, střihu a pohledu ze strany tvůrce – oa mají na krku pár AMV (a kritiku taky dávají, samozřejmě).
Pátým porotcem měl být původně Manta, který zvládá obě strany mince, ale bohužel neměl čas a po týdnu to odřekl. Oslovil jsem pak ještě Eldu (protože byla zrovna po ruce, ohoho), na které to chvíli viselo, a pak odřekla z osobních důvodů. No, a pak byla jen chvilka času (už se snad začalo i stříhat), a tak jsem oslovil Auriho.
Musím říct, že jsem ho vybral, protože má postřeh – což je znát z reportů -, je to technický typ, takže koukne i na zpracování, a nakonec, protože si myslím, že v porotě by mohl (neřeknu úplně „měl“) být tak jeden člověk, který bude reprezentovat „publikum“, už jen jako záchranný kruh proti tomu, že všichni ostatní porotci se budou soustředit na nějaké chyby a unikne jim pro ně AMV samotné (což se občas stává). Kdy on přijde, a řekne: „Mně se prostě líbí“.
Každopádně si myslím, že Auri nebyl tolik vedle – každý někde začínal a na start mi to přišlo jako solidní hodnocení, včetně slovního. Musím říct, že z tohohle pohledu mám občas spíš problém třeba s Chinem, který tomu sice rozumí, ale z jeho komentářů si moc neodnesu.
Jinak jsem otevřen jakékoliv diskusi na zlepšení čehokoliv ohledně AMV v ČR, každé takovéhle zvíření vln je svým způsobem fajn. Leč v čajce ještě asi dva týdny nebudu, protože herně klanové povinnosti. Možná když nějaké úterý selžeme, tak bych mohl dorazit na konec čajky~
lightning talks – kdyby mi to Grek řekl pár hodin předem, tak uteču, když mi dal pět minut, tak jsem nemohl tak snadno zdrhnout a holt jsem nějaký blábol vymyslet musel :)
Christof: Nemusel! Co to sakra ten Grek používá za černou magii, že ho všichni poslechnou? (Kdyžtak prosím nasdílet recept, občas by se mi taky hodilo ;)