Další Advík za námi. Opět o značnou porci větší a rozsáhlejší. Proto report z téhle megaloakce omezím jen na popis eventů, které pro mě osobně byly nejzajímavější. Kdybych se totiž podrobně rozepsala o všem, co jsem na Advíku letos viděla/slyšela/zažila/ochutnala, bylo by to tak dlouhé, že by se to nikomu nechtělo číst.

Ke všeobecným věcem bych ráda ještě předem podotkla, že Modrá škola, kde se to všechno konalo, mi přišla prostě dobrá. Advíku byla sice poměrně malá, sprch a spacích míst byl chvílemi zoufalý nedostatek a spousta lidí pak tu školu proklínala, ovšem na akci poněkud menšího formátu by ta budova byla podle mě ideální. Taková správná conová škola – všechno blízko sebe, přehledné, žádné rozlehlé bludiště.  Druhou věcí, kterou nesmím zapomenout zmínit než se vrhnu na samotný report, je, že Hudební linie je prostě nejlepší, protože má vlastní laminovačku! :) A teď už k samotným programovým highlightům.

Advík svatby – čtvrtek 22:00

K nápadu pořádat na Advíku fiktivní svatby jsem byla od počátku skeptická. Přiznám se, že mě to dokonce vyděsilo, když jsem o tom slyšela poprvé. Nicméně zvědavost je zvědavost, tak jsme se šli aspoň na ty první podívat. A ono to kupodivu bylo celkem zábavné. Jsem ráda, že jsem to viděla. Nápad se „svatebním jazýčkem“, který musí snoubenci společně sníst, byl prostě geniální. A Denerog v převleku za družičku… to bylo něco, na co se nezapomíná. Brali se všichni možní i nemožní. Převážně šlo ale o svatby dvou holek. Časem se zjevil taky jeden bigamista a vrcholem byla čtveřice lolitek, které se musely vzít každá s každou, takže k tomu oltáři putovaly celkově šestkrát. Chlebíčky nebyly ale žádné :( Nicméně slyšela jsem pak o jedné svatbě v sobotu, která prý byla se vším všudy, tedy s rýží, občerstvením i únosem nevěsty…

Algorithm march – pátek 14:00

Algorithm march byl jedna z věcí, na které jsem se na Advíku těšila nejvíc. Chvíli se proslýchalo, že vůbec nebude, protože japonská kapela v pátek údajně odvařila mixážní pult. Workshop se ale konal. Za ztížených podmínek, ale konal. Takže jsem se konečně mohla naučit onen legendární taneček. Yippie! S sebou jsem dotáhla ještě Seritku. Ostatní se toulali bůhví kde.

Čekala jsem, že si to nejdřív nacvičíme všichni společně, pomalu a po částech. Trénink ovšem spočíval v tom, že jsme dostali papír s nápovědou (=textem), všechny pohyby nám byly jednou předvedeny a šlo se rovnou na věc. Utvořili jsme dva hady začínající vždy člověkem, který to uměl, s tím, že ostatní můžou přece vždycky kopírovat toho před sebou. Tato premisa se však ukázala býti nesprávnou. Když se člověk totiž uklání dozadu nebo se dívá do strany, nemá moc šancí pozorovat, co dělá ten před ním. Nicméně i přes to, že jsme sestavu nacvičovali rovnou a s hudbou pouze z mobilu, jsme to celé zvládli secvičit poměrně rychle.

Časem jsem dospěla k tomu, že nejjednodušší je být na začátku řady a vést ji. Není sice od koho odkoukávat, ale řídit se podle slov písničky mi přišlo snazší. A když jsem si zapamatovala na místě vzniklou poučku „Když nevím, plavu“(hiraoyogi), dávala jsem to skoro bez problémů i kdekoliv v řadě. Každopádně jsem si to ale celou dobu ohromně užívala a můj velký dík patří organizátorům za nápad i realizaci v bojových podmínkách.

EDIT: Po více než roce jsem zjistila, že z našeho snažení existuje i záznam. Ohó! :D

Kara, kara, karaoke – pátek 16:00

Soutěž v karaoke byla další věc, na kterou jsem se na Advíku těšila hrozně moc. Také tu předem provázely fámy o zrušení a problémy s mixákem, ale brzy se zas rozkřiklo, že karaoke přece jen bude.

Dorazila jsem chvíli před začátkem, jak velely pokyny pro soutěžící. V tu dobu jsme tam ale byly pouhé dvě soutěžící, dvě moderátorky a diváků pomalu ještě méně než nás. Chvíli jsme tedy uvažovaly o tom, že bychom ten „duel“ mohly odbýt třeba zápasem v bahně nebo tak něco. Na poslední chvíli se však zjevilo ještě třetí soutěžící duo a jejich fanklub, tak to začalo vypadat, že soutěž nakonec možná bude mít i smysl.

První jsem šla já s písničkou Inori z anime RomeoxJuliet, po mně Nielian, která zpívala Run od Snowpatrol. Dost příjemně mě tím překvapila. Už vůbec tou volbou. Ta písnička rozhodně patří k mým oblíbenějším, ovšem je značně rozvleklá a monotónní, tak jsem se docela divila, že si ji vybrala. Nielian ji ale zazpívala v úpravě (viz komentáře), která to dost osvěžila a oživila. A navíc jí to moc pěkně zpívalo.

Pak nastoupily dvě bleachařky s evidentně dost velkou trémou. Za mohutné podpory publika ji ale překonaly, odzpívaly spolu nějaký ending bleache a vrátily se červenat zpátky mezi své nadšené fanoušky. V tu chvíli se, kde se vzal tu se vzal, objevil ještě další soutěžící – Adolf 01. V momentě, kdy vstoupil na podium, ovšem přestal fungovat poslední funkční mikrofon. Adolf se ale odradit nenechal a rozhodl se, že svůj song z Berserka odzpívá i tak. Během jeho vystoupení se holkám nějakým zázrakem povedlo přivést mikrofon zpátky k životu, tak jsme si jeho osobitou interpretaci mohli vychutnat ještě podruhé.

Ani Adolfem ale soutěž neskončila a odkudsi z publika se vyloupla další registrovaná soutěžící. Zpívala vlastní překlad prvního endingu FMA a podle mého byla vážně dobrá. Bohužel se na jejím projevu trochu podepsala tréma, nicméně velké uznání si zaslouží určitě, minimálně za ten překlad.

Když už se žádný další soutěžící nikde nezhmotnil, uzavřely moderátorky soutěž a rozdaly hlasovací lístky. Hlasovalo publikum během dalších asi 24 hodin a výsledné pořadí na prvních místech se v podstatě shodovalo s pořadím, v jakém jsme vystupovaly :)

Celkově mě karaoke soutěž prostě bavila. Velký potlesk si zaslouží hlavně Seqoyka a Rin, které to zvládly celé organizovat, přestože už vypadaly značně vyšťaveně. Jen je škoda, že nebylo víc lidí, a to na obou stranách jeviště. Tak se koukejte příští rok hlásit. A jestli si netroufáte, přijďte soutěžící aspoň podpořit, určitě to bude stát za to!

Feet Of Fame – pátek 20:00

O Feet Of Fame se moc objektivně rozepsat nemůžu. Dojem z celé akce jsem ti totiž zkazila vlastní neschopností a dlouhosáhlým přemítáním o ní ^.^‘ Problém tkvěl v tom, že jsem se úplně brutálně předšlapávala. Tolik greatů za sebou jsem snad nikdy předtím ani neviděla, natož nahrála. Nejdřív jsem to sváděla na trinpady, pak na špatnou synchronizaci, ale brzy jsem pod vlivem okolností musela uznat, že problém je opravdu ve mně, nikoliv v technice, což mě opravdu opravdu nepotěšilo. Budu s tím muset něco udělat.

Co se ale FOF jako takového týče, můžu zas skoro jen chválit. Výběr songů super (Most Beautiful Song FTW). Stepcharty se mi taky líbily (však jim Trin taky věnoval celou noc ;o). Každopádně byly rytmické, sympatické a přežitelné (až na ty zpropadené miny v You’re My Angel!). Organizaci turnaje taky téměř nebylo co vytknout. Akorát tak ten nedýchatelný vzduch (ještě horší než obvykle), ale s tím asi šlo těžko něco dělat, okna byla už tak otevřená na maximum. A ještě bych asi ukázku songů příště uvítala v trochu méně smrtící hodinu, než byla osmá ranní XD

Hudební maraton – sobota 10:00

Hudební maraton v sobotu dopoledne byl naopak něco, co mi náladu ohromně zvedlo. A hlavně nečekaně. Úplně jsem totiž zapomněla, že by už měl probíhat. Poklidně jsem si s přáteli posnídala v čajovně, podívala se do programu (!), usoudila, že nikde nic zajímavého zrovna neprobíhá, tak jsem šla nahlédnout k hudebním hrám. A hle! On už tam asi hodinu a půl maraton běžel. Naštěstí mi ale bylo dovoleno vzít si ještě soutěžní papírek a jít si oběhnout stanoviště. (Nakonec pak stejně někteří dokončovali ještě asi hodinu po mně.)

Nejdřív jsem vzala to, kde bylo zrovna volno – třídu s Beatmanií a Sambou de Amigo (na Wii). Beatmania mi šla naštěstí lépe než obvykle, zato se Sambou jsem dost bojovala. Hrála jsem to poprvé a navíc ve wiimotech docházely baterky (tak občas odmítaly reagovat). Nějak to ale dopadlo (myslím, že na C). Pak už následovaly úspěchy – Singstar na první pokus tak, že jsem druhý ani nezkoušela a PIU na SS.

ITG na Para kontrolerech bylo dosti weird, ale tím, že jsem dávala lehký song, to šlo. Nejvtipnější byla ale disciplína, kde se skákalo ITG na doubble, ovšem na čtyřech padech a bonusové body byly i za přebíhání mezi předním a zadním párem. To jsem si náramně užívala. Sice jsem se ještě pořád předšlapávala, ale na EASY songu se mi to dařilo trochu zkorigovat a navíc šlo hlavně o přežití. A měli jsme čtyři pokusy, takže spousta času na natrénování. Paráda.

Kromě toho, že jsem se na hudebním maratonu skvěle vyblbla jako loni, se mi ještě podařilo získat celkově třetí místo, což mě taky velmi příjemně překvapilo.

Suikawari – sobota 14:00

Suikawari neboli rozbíjení melounu bylo pro mě asi nejpozitivnější a nejšťavnatější překvapení celého letošního Advíku. Konalo se na travnaté ploše za školou a dorazila na něj jen hrstka lidí, což byla na jednu stranu škoda, ale na druhou jsem se tak aspoň mohla jednoduše dostat přímo k bokenu a melounu. Pro ty, co stále tápou, přiblížím smysl – Suikawari je hra, kterou hrají Japonci v létě na plážích a pravděpodobně už jste na ni v nějakém anime narazili. Veškerá zábava zde spočívá v tom, že se člověk se zavázanýma očima úpěnlivě snaží bokenem rozbít meloun.

Nikdo z přítomných se na začátku neodvažoval to zkusit, tak jsem se chopila příležitosti a šla jsem první. Byla jsem obalena do prostěradla jakožto ochrany před potřísněním. Na netu bylo prý předem upozornění, ať si na to vezmeme zničitelné hadry, ale zřejmě bylo dobře ukryté, protože na něj nikdo z nás nenarazil ^.^‘. Po zavázání očí a zatočení jsem několikrát máchla mimo. Na dobrou radu z publika jsem pak ustoupila o krok dozadu a rozštípla meloun vejpůl na první dobrou. Byla jsem na sebe nesmírně hrdá. Po mně si celou tu švandu vyzkoušelo ještě pár nadšenců a následovala konzumace. Lidí bylo ale zhruba stejně jako melounů, takže zbývalo na každého víc, než by byl schopen zvládnout. S Jarníkem jsme zbodli skoro celou půlku „mého“ melounu a vyrazili nahánět lidi zevnitř, ať si jdou aspoň dát, když už se neúčastnili roztřískávání.

Opět chválím nápad, originální zábavu a notnou dávku osvěžení. Škoda jen, že akce měla (nejspíš kvůli slabé propagaci) tak nízkou účast. Větší publikum by určitě neuškodilo a několik lidí mi další den říkalo, že by hrozně rádi přišli, ale vůbec si nevšimli, že se něco takového děje. Tak snad příště.

Hudební kvíz – neděle 11:00

Na hudební kvíz jsem původně jít nechtěla. Obzvláště, když jsem den předtím slyšela z úst organizátorů výroky jako „Musíme to vymyslet nějak, aby to zaskočilo i Xsofta.“ Tak jsem si zase tak poklidně v neděli po ránu vysedávala v čajovně, když mě a Seritku začala Mii-chan bombardovat SMSkami, ať na ten kvíz dorazíme. Podlehly jsme záplavě spamu a šly se podívat. A dobře jsme udělaly.

Lidí vůbec nebylo málo, otázky lehké taky úplně nebyly, ale byla to sranda a společnými silami jsme odpovědi skoro vždycky nějak dohromady dali. Byla to taková přátelská tipovačka. Xsoft byl hodný, snažil se nekazit zábavu a většinu času taktně mlčel ;o) Body se udělovaly téměř namátkově. Docela mě překvapilo, že na konci jsem jich měla stejně jako Trin a měli jsme spolu svést duel o druhé místo. Počítače se chopil Xsoft s tím, že rozstřelové otázky pro nás vymyslí na místě. Bylo to marné, naše (nebo aspoň ty moje) znalosti silně přecenil. Po několika otázkách typu „Ze kterého mixu/hry je původně tento song?“, které jsme nebyli schopni zodpovědět ani s nápovědou, rozhodla nějaká melodie, u které jsme měli akorát rozhodnout, jestli je z ITG 2 nebo 3. Tak jsme se s Trinem dohodli, kdo bude „dvojka“ a kdo „trojka“, aby to konečně skončilo, a tímto způsobem se mi povedlo získat druhé místo v hudebním kvízu – nejméně zasloužené ocenění celého Advíku ^.^‘ Radost jsem z něho měla ale ohromnou! Vodní pistolka byla snad to nejlepší, co jsem mohla vyhrát. ^___^ Diplom jsem si odnesla zalaminovat na výše blahoslavenou laminovačku. Bylo mi dovoleno si na ní zalaminovat i diplom z Karaoke a za to si zaslouží minimálně ještě jednu ódu: Sniperova laminovačka je prostě nejlepší! ;o)

Muzikál – Svět bez jména – neděle 16:00

Poslední věcí, kterou jsme na Advíku navštívili, byl muzikál Světa bez jména. Upřímně se předem přiznám, že Deník vraha a přilehlý vesmír je mi téměř cizí. Několikrát jsem se pokoušela do něj proniknout, ale vždy jsem to vzdala moc brzy. Malé povědomí o postavách a pozadí sice mám, ale že bych se nějak orientovala v ději, to opravdu ne.

Bála jsem se proto, že daný hudebně vizuální počin půjde naprosto mimo mě. Opak byl ale pravdou. Tuhle zpívanou taškařici, kterou mají na svědomí autoři výše zmíněného online komixu, si šlo dost dobře užít, i když jste o ničem z jejich tvorby nikdy předtím neslyšeli. Jistě, orientující se fanoušci se určitě bavili ještě dvakrát více, ale hlavní zápletka a humor byly pochopitelné (více či méně) pro všechny.

Pětice hlavních aktérů nám dokázala, že dokážou být kreativní na všech frontách. A Lysandra navíc nádherně zpívá ;o3 Víc se už o muzikálu rozepisovat nebudu, abych nespoilovala. Pokud ho budou ještě někdy někde reprizovat, určitě se na něj zajděte podívat. Zábava zaručena.

 

–  fotky: Jarník a P@trick

 

 

This entry was posted on Úterý, Září 8th, 2009 at 22:47 and is filed under Reporty. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.