Článek o japonských jelíncích, který mi vyšel v Mangazínu č.19 (Akicon 2013)
O šikách a Japoncích
Jelen sika japonský je jedním z nejtypičtějších zvířat Japonska. Japonsky se řekne jednoduše šika a vypadá přesně jako zvíře, které si pravděpodobně představíte, když se řekne „Bambi“.
V Japonsku se tihle jelínci na mnoha místech pohybují zcela volně a jsou tak vyhledávanou turistickou atrakcí. Asi nejznámějším místem s vysokou koncentrací šik je park ve starobylé Naře. Šiky se zde sice volně procházejí po celém městě, ale park je jednoznačně jejich. Je znát, že šiky jsou tam prostě doma a lidé jen na návštěvě.
Šiky se ale netváří, že by jim přítomnost lidí na jejich území nějak vadila, ba naopak. Zásluhu na tom bude nejspíš mít i skutečnost, že turisté je s oblibou krmí oplatkami, které jsou za tímto účelem prodávány přímo na místě. Takzvané šika senbei neboli „šičí oplatky“ seženete, dalo by se říci, na každém rohu (kdyby se v parcích běžně vyskytovaly rohy) a zajistí vám zaručené blízké setkání s minimálně jednou šikou. Pro získání oplatky jsou slušně vychované šiky ochotné se vám i uklonit, jak je v Japonsku dobrým zvykem. Pokud přijdete k šice a ukloníte se, jelení hlava vaši úklonu opětuje (když tuší, že by z toho mohla kápnout oplatka). Existuje několik teorií, proč to dělají. Podle jedné je to prostě trik, který se šiky naučily, protože v průběhu času přišly na to, že vynáší oplatky. Jiná teorie říká, že když jste jelen a jiný jelen před vámi skloní hlavu, naznačuje, že se vás chystá nabrat na rohy, a je proto dobré připravit se do stejné pozice.
Je potřeba ale nezapomínat, že přes veškerou slušnost a roztomilost jde stále o divoká zvířata. Pro připomenutí této skutečnosti jsou po parku rozmístěny cedule, které kolemjdoucí pomocí výmluvných obrázků upozorňují na to, že šiky můžou kopat, kousat a nabírat na rohy. Já bych k tomu z vlastní zkušenosti dodala ještě další informaci, kterou je dobré vědět. Pokud u sebe nemáte šičí oplatky, nebojí se šiky ochutnat i jiné věci, které u sebe máte. Třeba mapu, když jim ji zkusíte dát očuchat v blahé víře, že poznají, že není jedlá.
Zajímavý je vztah Japonců k šikám. Pobavilo mě, že děti jim vykají. Předpokládám, že v dětské mluvě v japonštině je to asi standardní přístup ke zvířatům, ale „Pane jelen, dal byste si sušenku?“ je prostě kouzelné. Celkově ovšem Japonci, nebo aspoň ti, se kterými jsme se o tom bavili, tyhle jelínky většinou moc v lásce nemají. Často se jich i bojí. Japonci jsou svou tělesnou stavbou přece jen křehčí a drobnější a šiky, když zavětří oplatky, dovedou být neústupné. Obzvláště když jste poslední turista s oplatkami v okolí a jde po vás víc šik naráz. Přirovnala bych je k českým labutím. Vyhládlé oprsklé labutě dovedou při zimním krmení taky slušně nahnat hrůzu nejen nejmenším dětem. Alespoň ty pražské.
Japonsko by ale nebylo Japonskem, kdyby zde potenciál roztomilosti šik nedovedli využít na maximum. V místech, kde se šiky vyskytují často (kromě Nary je to například ostrov Mijadžima), se z nich okamžitě stává jeden ze symbolů města a motiv na všemožné suvenýry. Vzhledem k tomu, jak rozšířené a standardizované je mezi Japonci nakupování a obdarovávání suvenýry, máte možnost sehnat nepřeberné množství šičího merchandisu. Od klíčenek a přívěsků, přes sošky až k čepicím a dalším nevšedním věcem jako třeba šičím ponožkám. Sladkosti s tématikou šik jsou také oblíbené. Kromě obyčejných karamel v krabičce s obrázkem personifikované šiky jsme narazili třeba taky na roztomilou pochoutku jménem „šičí bobečky“. A nekončí to jen u suvenýrů. Když už jednou máte ve svém městě něco tak skvělého jako šíky, je potřeba to využít naplno, a tak třeba v Naře najdete šiky vyobrazené i na poklopech od kanálů. Ať žije Japonsko!
Více zážitků a zajímavostí z naší cesty po Japonsku najdete na cestovním blogu nebo v prezentaci k přednášce Co nás v Japonsku překvapilo.
