LIAR GAME – Napínavé japonské dorama o fatální naivce a sympatickém podvodníkovi, kteří se společně snaží přelstít své protihráče a dostat se tak pryč z brutální hry jménem LIAR GAME. Thriller protkaný psychologicko-logickými duely srovnatelnými třeba s Death Notem a dle mého názoru koukatelný i pro nejapanofily.

V Japonsku se právě rozjíždí druhá série tohoto seriálu, avšak u nás zrovna dvakrát známý není, což je podle mě velká škoda. Ani pořádnou recenzi jsem na českém internetu nenašla. Jelikož jsem si ale před druhou sérií poctivě zopakovala tu první, mám ji v živé paměti a můžu tedy krátkou recenzi sepsat sama.

Nao Kanzaki je extrémně naivní, poctivá a důvěřivá nanynka, která uvěří úplně všemu, co jí kdo nakuká. Jednoho dne najde přede dveřmi svého bytu kufr plný peněz. Suma uvnitř činí 100 milionů jenů (cca 20 mil. Kč) a přiložená videokazeta vysvětluje, že byla vybrána do podivné hry s názvem Liar Game, ze které v tento okamžik již nemůže vycouvat. Otevřením kufru totiž stvrdila svoji účast. A zděšená Nao-chan, která by za běžných okolností odnesla na policii i pětník nalezený na ulici, je tak nucena účastnit se kruté podvodnické hry, ve které jde o miliony.

Hra spočívá v tom, že jí bude vybrán protihráč, se kterým se vzájemně budou snažit okrást jeden druhého o jeho sumu a zároveň nebýt sám okraden. Po skončení budou muset ovšem odevzdat obnos, který obdrželi na začátku. Pokud se tedy Nao podaří získat něco z protihráčových peněz, bude to její výhra. Nechá-li se ale okrást, bude dlužit pořadatelské organizaci LGT šílenou částku 100 000 000 jenů.

Jejím oponentem v této hře se stane její bývalý učitel, pro kterého není problém důvěřivou Nao oblafnout a o její peníze ji obrat. Naše naivka se zkouší bláhově obrátit na policii, ale ta jí pomoci odmítá. A tak se Nao rozhodne k zoufalému činu – požádat o pomoc právě propuštěného geniálního podvodníka Shinichiho Akiyamu. Akiyama s tím sice nejdřív nechce mít nic společného, nicméně nakonec se ze svých vlastní důvodů odhodlá Nao pomoci (a nárokovat si za to polovinu její výhry ;o).

A tady příběh začne nabírat obrátky. Nechci prozrazovat moc z dalšího děje, ale můžu vás ubezpečit, že na vás čekají geniální plány, fascinující psychologické taktiky a nečekané zvraty. A také můžu rovnou prozradit, že tímto kolem hrozivá Liar Game rozhodně nekončí.

Když už si hrdinové myslí, že mají nejhorší za sebou, hra se vrací s dalšími, nebezpečnějšími koly, kde jsou ve hře větší částky, větší rizika, složitější strategie a víc zapletených lidí. Vyhraje jen ten, kdo dokáže přelstít nebo přechytračit všechny ostatní. A zdá se, že z děsivé hry není cesty ven… Dokáže z toho naše hrdiny dostat některá z Akiyamových geniálních strategií? A co Nao, zvládne nezkažená naivka lhát a podvádět ostatní, aby zachránila sama sebe?

Liar Game je napínavá dechberoucí podívaná, která ale není jen o psychologických hrátkách a promyšlených taktikách. Je i o lidech jako takových, jejich podstatě, hodnotách a dalších věcech skrytých mezi řádky. I když občas se jim přihodí, že z těch meziřádků prolezou až do do očí bijícího prvního plánu. Sem tam vás prostě Liar Game přiměje zamyslet se i nad něčím jiným, než v čem spočívá ta správná finta pro danou hru.

Co určitě ještě stojí za zmínku, jsou herecké výkony. Herci sice dost často přehrávají, jak už tomu tak u asijských dramat bývá, nicméně jelikož tady jde skoro pořád o silně vyhrocené životní situace, nepřišlo mi to nijak zvlášť nemístné. Herecké výkony v Liar Game jsou fascinující a určitě dostanou i vás. Například vám garantuji, že „záporáky“ budete opravdu z duše nenávidět. Jsou to totiž nejen bezpáteřní svině a podrazáci z přesvědčení, oni jsou také většinou vyloženě odporní i na pohled. (Pamtujete na houbožáby z Dogtata? Tak i takové tam najdete). A navíc hrají své role opravdu dokonale, takže pokud vás k vašemu monitoru neváže silné citové pouto, hrozí, že si ho při některých scénách poškodíte, jestli neodoláte touze dát padouchovi pěstí aspoň skrz obrazovku.

Hlavní hrdinku, idiotsky poctivou Nao, hraje Erika Toda, které jsem odmítala uvěřit, že to opravdu jenom hraje.  Ještě jsem nepotkala fanouška Liar Game, kterému by Nao svým za-každou-cenu-svatouškovským chováním nepila krev. Mě taky štvala. Taková je ale její role. V roli geniálního Akiyamy pak uvidíte Shotu Matsudu. Přiznám se, že se mi tenhle herec nikdy moc nelíbil, ovšem sem naprosto sedí. Věřila jsem mu každé slovo a až díky němu a Liar Game jsem konečně pochopila, co je to ten sexy mozek :D

Hudba v Liar Game si taky zaslouží pochvalu. Z velké části se sice spoléhá na cizí profláknuté šlágry, jako je třeba provařená Lux Aeterna, což je na jednou stranu trochu škoda, ale na druhou tam mají svůj účel. Zbytek soundtracku je pak pro dorama poměrně netypický. Nevím sice, co přesně znamená pojem „industriální hudba“, ale představuji si, že tohle ;o) Až uslyšíte, pochopíte. Celkově hudba v průběhu seriálu nádherně zvýrazňuje atmosféru. Na místech, kde by vám z děje běžně běhal mráz po zádech, vám v Liar Game díky hudbě bude běhat mráz i po chodidlech :)

I skvost jako Liar Game má ovšem své chyby. Pár výtek bych k první sérii určitě měla. Třeba to, že běžnému divákovi bude asi tak 80% postav rovnou nesympatických, mi moc šťastné nepřijde. Nicméně, takový je prostě koncept Liar Game a je fascinující, že i přesto je strašně těžké se odtrhnout. Další malou vadou na kráse jsou jednotlivé hry, plány a triky. Některé z nich jsou totiž průhlednější než jiné a jakmile se vám povede prokouknout hlavní fígl dříve než je vysvětlen, už si zdlouhavé vysvětlování moc neužijete. To se ale stává jen v drtivé menšině případů.

Co mi ale přijde jako největší fail, je rozhodně poslední díl první sezony. Zbytečně dlouhý, více než polovina z něj je tvořena flashbacky a finální „vysvětlení“, proč vlastně celá hra probíhala, je přinejmenším podivné a pochybné. Liar Game je natočeno podle mangy, která doteď vychází, a z posledního dílu je prostě cítit násilné ukončení odbočující od linie mangy. Tuhle chybu by ale alespoň částečně mohla zachránit druhá série.

Druhá sezóna se v Japonsku začala vysílat v úterý 10.11. 2009 a zatím jsem měla šanci vidět z ní jen první díl. První díl měl tu nevděčnou úlohu, že musel děj, předčasně ukončený vykonstruovanou pointou, nějak uměle dostat zpět do kolejí mangy. Místy to působilo poněkud nedůvěryhodně, ale doufám, že účel to splnilo. Poslední třetina prvního dílu už se nesla v duchu „staré dobré Liar Game“. Vypadá to, že máme našlápnuto na další napínavou sérii u které si při týdenním čekání na každý další díl asi okoušu nehty až k zápěstí. A to jsem se ještě nezmínila o závěrečném filmu, na který si budeme muset počkat až do února. To půjdou nehty asi i s kostí ;o)

Shrnuto podtrženo – pokud jste Liar Game doteď neviděli, o hodně jste přišli. Ovšem až se na ni rozhodnete dívat, ujistěte se, že na to máte dostatek času (je to opravdu dost napínavé a je hodně těžké se odtrhnout), umístěte monitor do dostatečné vzdálenosti od svých pěstí (abyste ho v rozčilení nad chováním některých – ať už kladných či záporných – postav nemohli rozmlátit) a poslední díl první série berte s rezervou. Hezkou zábavu a pevné nervy!

This entry was posted on Pátek, Listopad 20th, 2009 at 12:40 and is filed under Články. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.