BECK: Mongolian Chop Squad

11. 3. 2010 by Lusi -

BECK

BECK je 26-dílné hudební anime o jednom chlapci, jedné kapele a o životě. Dle mého názoru je to jeden z neprávem opomíjených kousků. Přestože nejde o žádnou špičku anime tvorby, tenhle seriál má fascinující atmosféru a nepopsatelné kouzlo. Takže pokud máte rádi rock, nechcete žádné velké psychodrama a už máte po krk bezduchých pestrobarevných slátanin, BECK je tu přesně pro vás.

nudny zivot prepubrtakaDěj není na první pohled ničím, co byste ještě nikdy neviděli. Čtrnáctiletý Yukio, přezdívaný Koyuki, nemá žádné zájmy, skoro žádné kamarády a zrovna prochází životním obdobím klidu před bouří, resp. vcelku nezajímavého živoření před pubertou :) Událostí, která uvede všechno do pohybu, je jeho setkání s podivným zpěvákem Ryuusukem a jeho ještě podivnějším sešívaným psem, kterého Koyuki shodou okolností zachrání. Díky Ryuusukemu a dalším postupně se nabalujícím postavám se do Koyukiho života dostanou věci, které ho obrátí o 180 stupňů – rock, kytara, holky a také třeba plavání ;D. Prostě puberta, jak se patří. Časem se Koyuki stane součástí Ryuusukeho kapely BECK (v USA později známé pod názvem Mongolian Chop Squad) a děj dále sleduje osudy členů skupiny a její pozvolnou cestu ke slávě.

Kostra příběhu je sice poněkud klišoidní, ale celkovému kouzlu to nijak neubírá. Fascinující je, že i přes všechny „neuvěřitelně náhodné náhody“, které by se v normálním životě na 95% nestaly, působí příběh a vůbec celé anime ohromně reálně. Velký podíl na tom má grafika. na takove to domaci hrani Celé dílko vyzařuje úžasný „devadesátkový feel“, všechno v něm působí tak nějak ušmudlaně a možná právě proto jsem zde jako u jednoho z mála anime byla schopná věřit, že takhle nějak by mohlo reálné Japonsko vážně vypadat. Co se ovšem týče animace jako takové, ta mě místy spíše rušila. Nevím, jestli šlo o záměrnou stylizaci nebo byla prostě odfláknutá, nicméně jsem v některých situacích opravdu netušila, zda jde o chybku animátorů nebo se postava má úmyslně pohybovat jako zfetovaná. Co seriálu vyčítám, je převážně rozpohybování postav, proti character designu nic nemám. (I když přiznávám, že na některé postavy se mi fakt nekoukalo hezky… ale to jen podtrhovalo tu opravdovost. V běžném životě se mi to taky stává :o)

Každopádně postavy a jejich charakterová propracovanost jsou jedním z významných plusů tohoto seriálu. Opět tu nemám problém uvěřit, že se nějaký zmatený Koyuki, apatický Ryuusuke, kliďas Saku, ambiciózní Taira, vysmátý Chiba či rázná Maho pohybují někde mezi námi. Přestože se tu možná s nikým konkrétně neztotožníte, stejně si nejspíš většinu z nich oblíbíte, ať chcete nebo ne.

Prvkem, který tu dále hodlám vychválit do nebe, je hudba. Nejen, že hudba je na BECKovi nejspíš to nejlepší, on totiž i celý soundtrack je jeden z nejlepších soundtracků z anime, které znám. kdyz budes hodnej, jednu ti pujcimLogické, dalo by se říct, je to přece hudební anime. Ale musím upozornit, že je to po hudební stránce opravdu vydařené hudební anime, což se zas tak často nevidí. Minimálně mně to hodně sedlo. Soundtrack se neomezuje jen na pecky naší ústřední fiktivní skupiny. Objevují se na něm hitovky i mnoha dalších fiktivních skupin :o) A tak zde ve výsledku kromě všudypřítomných chytlavých kytarovek najdete songy od rapu po j-pop. Tuhle rozmanitou směsici rozhodně doporučuji k poslechu.

Ovšem jak soundtrack, tak výkony seiyuu mají jeden lehký zádrhel. Tím zádrhelem je angličtina. Jelikož se v ději vyskytuje několik postav, které buď žily v Americe nebo jsou přímo Američani, mluví se tam „anglicky“ v jednom kole. A zpívá ještě častěji. Musím sice pochválit, že oproti engrish, běžně slýchané v japonských filmech a anime, je tahle angličtina o poznání lepší a na role Američanů si najali dokonce opravdové cizince, ovšem pokud vaše ucho není zvyklé na japonsky pokřivenou výslovnost, může vás to tahat za uši. To samé platí i o písničkách. U těch, pokud nemáte při ruce texty, je většinou skoro nemožné dekódovat, co přesně se tam zpívá, přestože je to „anglicky“. Nejvtipnějším důkazem jsou fansuby prvních dílů z doby, kdy ještě nebyly oficiální texty na světě a chudáci subeři museli improvizovat z odposlechu. vyber kytary je zasadniVětšinou se s pravým textem skoro neshodují. Pokud se vám to ale podaří překousnout nebo tomu prostě nějak přizpůsobit vaše ctěná ušiska, jsou ty písničky fakt příjemné na poslech.

Zaměřím-li se na to, jak se mi celé tohle anime sledovalo, musím přiznat, že první dva díly mě nijak extra nechytly, ovšem v těch dalších mě příběh strhnul a vtáhnul úžasným způsobem. A nepustil až do konce. Přestože mu bývá vyčítáno předčasné vyvrcholení pár dílů před koncem a rozpačitý konec, mně to nijak zvlášť nevadilo. Přijde mi to jako logický důsledek toho, že jde o adaptaci mangy a příběh jako takový tedy ve své kreslené podobě pokračuje mnohem dál. Autoři anime se s tím podle mě dokázali vypořádat dost slušně, seriál adekvátně zakončit a zároveň naznačit další vývoj.

ano, v tomto anime se vyskytují i holky... a stojí za to!V této souvislosti bych zmínila spíš jiný problém, a to občasné nelogické skoky v ději. Bylo z toho cítit, že v manze se mezi jednotlivými událostmi a konverzacemi stala asi ještě spousta dalších věcí, které by ději dodaly větší plynulost a jasnou logiku. Všechno by samozřejmě vyřešilo přečtení mangy, do čehož se mi ovšem nechce z podobných důvodů jako třeba u NANY nebo Nodame –  je to dlouhé, nijak zvlášť mě nebere kresba a hlavně – chybí tam ta hudba! Pro mě je hudba u hudebních příběhů jaksi dost podstatnou součástí a lákadlem. I přes všechny nedostatky mi ale BECK hodně přirostl k srdci.
.

BECK je prostě anime se zvláštním kouzlem. Rozhodně bych ho neprohlašovala za  nejlepší nebo dokonalé, nezaujme každého, ale má schopnost se člověka dotknout. Pokud jste někdy hráli na kytaru, poslouchali rock, chodili na koncerty, měli kapelu, nebo prostě jen chodili na střední školu a prošli si procesem dospívání, je tu jistá šance, že chytí právě vás.

To anime má prostě sílu, i když nejsem schopná říct, čím přesně to je. Nicméně jsem přesvědčená, že ještě dlouho, až budu v létě zírat na měsíc,  budu si u toho zpívat „Full moon swaaays…“ a zamačkávat nostalgickou slzu.

beck-mongolian-chop-squad

BONUSOVÉ ZAJÍMAVOSTI

  • Celé anime obsahuje tuny narážek na reálný rockový svět – od nápisů a obrázků na tričkách až po vzhled a pózy některých postav. Znalci si jistě smlsnou.
  • Koyukiho dabuje Daisuke Namikawa (Fay z Tsubasy, Itálie z Hetalie) a tak občas jeho „Sakuuu…“ zní přesně jako „Doitsuuu…“ :D
  • Chystá se hraný film. A vypadá dost lákavě. V hlavních rolích Hiro Mizushima a Takeru Sato. Trailer ZDE. Oficiální stránky ZDE. K vidění již letos v Japonsku ;o)

3 komentáře: “BECK: Mongolian Chop Squad”

  1. Mitsuki napsal:

    Aaaaa, ten Ryusuke je v tom live-action slizsky! :) A to byl v anime moje nejoblibenejsi postava. A Tairu taky mohli vybrat lepe. Ale jinak vsichni jsou vcelku presni. Az bude osubovano, musim se podivat :)

  2. Lusi napsal:

    Mitsuki: Ale notak, vždyť je to Hiro Mizushima (Namba-senpai z HanaKimi), ten nemůže byt slizký, ani kdyby se snažil :P I když, kdyby se hodně snažil… ^vvvv^ Mně přijdou vybráni všichni vcelku trefně (no dobře, Taira z blízka mi úplně nesedí), ale uvidíme ještě, jak budou hrát.

  3. Mitsuki napsal:

    Mozna mam problem s tim, ze v anime to zadni bishici nejsou. Proste uplne normalni kluci. No dobre, tak Taira je vyjimka :) A v tom traileru jsou to vystajlovani bishici uplne vsichni :D A Namba-senpai vcelku slizky byl (i kdyz hodne vtipnym zpusobem) :) Ale to jsou proste japonci, no :)

Napsat komentář