Advík – megalomanské letní setkání příznivců anime, mangy, hudebních her a Japonska – se konal letos už popáté, tentokrát v Praze na Opatově ve dnech 28.7.-2.8.2010.
Celkem jsem váhala, zda tentokrát z Advíku vůbec psát report. Letošní ročník mě totiž v mnoha ohledech zklamal, ale psát vyloženě negativní report mi taky nepřišlo úplně fér. Především kvůli tomu, že zdaleka ne za všechno mohla organizace Advíku jako taková. Velkou část působilo například to, že oproti minulým ročníkům na akci ubylo mých známých a přibylo cizích (podivně vyhlížejících) individuí. A celkově tam koncentrace lidí byla i na můj vkus nějak moc velká. Asi stárnu.
Nakonec jsem se tedy rozhodla pro extrémně selektivní report, ve kterém se zaměřím pouze na pár bodů, které mě na letošním Advíku potěšily. A jelikož jich zas tolik nebylo, bude report ještě kratší a ještě selektivnější než minule. Události servírovány v pořadí, v jakém proběhly.
Osu!
V jedné z hudebních místnosti bylo k dispozici Osu! a to na ohromné dotykové obrazovce. To samo o sobě mi přišlo super. Háček byl ovšem v tom, že obrazovky nereagovaly úplně, jak by měly, a nebyl slyšet zvuk. Druhý zmiňovaný zádrhel se dal vyřešit zapojením vlastních sluchátek, což by mě samotnou asi hned nenapadlo. Naštěstí jsem tam sama nebyla, a tak jsem si po chvíli štelování už mohla vesele užívat a zkoušet, jaké to je hrát osu! systémem, který byl k jeho hraní původně určen. Byl to zážitek, ovšem to věčné rozčilování nad tím, že monitor nereaguje včas nebo vůbec, to trochu kazilo. Co bylo ale na celém středečním osu! zážitku nejlepší, bylo zjištění, že mi ta ujetost jde stále poměrně dost dobře. Rozhodně na to, že jsem to víc než rok nehrála a předtím intenzivně cca čtvrt roku.
Potěšil mě hlavně týpek, co se tvářil uznale na nějaký můj random výsledek, s tím že jsem ho co do přesnosti v místních podmínkách předčila. Když jsem měla na uších sluchátka, tak z něj údajně vypadlo, že je čtvrtý v republice. To mi tedy dodatečně hodně zvedlo sebevědomí. A schválně jsem se pak šla podívat na lokální žebříčky a zjistila, že jsem i po takové dlouhé době #16 v ČR. Zbožňuji hry a sporty, které skoro nikdo nehraje ;o)
Každopádně nápad zařadit osu! stanoviště mezi hudební hry oceňuji, jen technicky to chtělo ještě doladit.
Mahjong
Ve čtvrtek byl pro mě nejpřínosnějším programovým bodem workshop mahjongu. Doufala jsem, že se mi povede aspoň zevrubně pochytit, o co v té hře jde, abych si mohla užívat Mudazumo Naki Kaikaku mangu ještě ve větším rozsahu než doposud. A tenhle cíl se mi splnil. Dokonce jsem (v mocném trojtýmu) „odehrála“ i jednu a půl hry. Pak jsme museli utéct na hudební maraton, což byla letos chyba a velké zklamání. Ale řekla jsem, že budu psát o pozitivních věcech, takže… zpět k mahjongu ;o) Už aspoň zhruba chápu, co a proč dělá Koizumi! A chinchila nám pak dodatečně osvětlil i „jak se dělá Rising Sun“. Víc zatím ke štěstí nepotřebuji.
Japonské vlaky
V pátek mi udělala radost Prasátkova přednáška o vlacích, kterou jsem na AF nestihla. Prasátko je prostě Prasátko. Když o něčem přednáší, tak se v tom vyzná a umí to podat. Asi nejkvalitnější přednáška z těch, co jsem letos na Advíku viděla. Jen škoda, že byl Prasátko extrémně vytížen a už jsem si ho pak nestihla odchytnout a pokecat. A taky se zeptat, jak to, že se v přednášce neobjevil slibovaný nekomimi šinkansen ;o) Tak příště…
Karaoke
Karaoke soutěž mi přišla o dost lepší než loni. Byl celkově mnohem vyšší počet i úroveň soutěžících a technické potíže se těm loňským taky neměly šanci vyrovnat. Kromě mě se tentokrát účastnilo ještě 11 dalších vesměs vydařených čísel.
Soutěž letos přinesla některá nezapomenutelná vystoupení. Konkrétně Fubáka, který předvedl šou, jakou karaoke soutěž do té doby nezažila. Někteří si ani přes vizuální vjemy nestihli všimnout, že fakt dobře zpíval ;o) Dále pak Devu, která zvládla odzpívat celou Ievan polku (klobouk dolu). Nejvíce fascinujícím zjevením pro mě ovšem asi byly Maudite a Junkgirl, které zpívaly random chara song z Lucky Star (‚Lu‘ wa Lucky Star no ‚Lu‘). Písnička nebyla nijak náročná, co se melodie týče, ale ta záplava slov to vynahrazovala dvojnásobně. Secvičené a připravené včetně choreografie a kostýmů to měly tak dobře, že jsem měla pocit, že s přípravou musely strávit minimálně dvakrát tolik, co my ostatní. Až na občasné vyštěknutí („WA!“), které rvalo uši (ovšem hlavně vinou zvukaře nejspíš), to měly fakt povedené a překvapuje mě, že se nakonec neumístily.
Matsuri
V pátek došlo na rádobytradiční slavnost matsuri, která se konala venku a byla přístupná i široké veřejnosti. Pravému japonskému matsuri, jak ho známe z filmů, se sice úplně nepodobala, ale bylo tam jídlo, kjógen a sem tam nějací asiati, takže z mé strany spokojenost ^__^
Největší radost mi udělal kjógen, který byl skvělý jako vždy. Herci Malého divadla kjógenu jsou tak úžasně přizpůsobiví, že mě to nepřestává fascinovat. Jejich vystoupení na improvizovaném pódiu na školní zahradě mezi paneláky za mírného mrholení získalo hned několik nových rozměrů. Nejvíce nezapomenutelným zážitkem jak pro diváky, tak nejspíš i pro herce, byl místní pán, který už to nemohl vydržet, došel si až k plotu, počkal na pauzu mezi replikami, načež velmi hlasitě pronesl: „Neřvi tady, bydlej tu lidi!“ Herci pokračovali textem o dnu památky na zemřelé… Jiní místní rezidenti ale naopak vesele vykukovali z oken a užívali si možnosti vidět kjógen zdarma a přímo z tepla svého domova.
DDR double turnaj
Poslední věcí, která mě na Advíku pobavila a potěšila, byl nedělní DDR turnaj. Konečně tam na mě dýchla atmosféra starých Advíků – málo lidí, částečná improvizace, ale všichni se baví. Turnaje v doublu se nás zúčastnilo myslím 8 (5 v kategorii Easy a 3 na Medium), pady fungovaly tak, jak mají, hudba byla slyšet a v místnosti se dokonce dalo dýchat, což byly na letošní Advík až překvapivě dobré podmínky. Vzhledem k počtu účastníků byl navíc diplom předem jistý, což taky potěší XD
Vrcholem turnaje byl šílený stepchart, který měl na svědomí pořadatel turnaje Kai a který obsahoval takové třešničky jako 7 holdů najednou nebo závěrečnou roznožku. Králem turnaje, co se týče uměleckého dojmu, byl ovšem ÚÚ, který ho celý odehrál nohama, berlemi a v extrémních případech i hlavou :D
Některé další plusy Advíku 2010 už shrnu jen v bodech
- zakázaný černý puntík (bezva nápad)
- grilování na dvorku (maso levné a ještě teplé)
- snaha o řešení větrání během plesu (Klimatizace ani vějíře sice situaci nezachránily, ale musí se uznat snaha. A u větrání pomocí organizovaného pobíhání dokola zase oceňuji nápad a poměrně velkou efektivitu.)
- celkem klidná druhá ubytovací škola
- Koopiskeva (byl vtipnější, než bych kdy čekala)
- některé hodně podařené Hetalia cosplaye
