Původně tento report začínal výhradami ohledně organizačních věcí. Teď jsem ale onu „stěžovací pasáž“ odsunula až na konec, kde si ji budou moc přečíst jen ti, které zajímá, a nebude tak kazit začátek reportu. Ono nějaké ty výtky a pochvaly jsem stejně zabudovala i do příběhu jako takového. Tak jestli máte zájem dozvědět se, jak jsme prožili Pragocon 08, pohodlně se usaďte a pusťte se do čtení.
Manga-fan/AI dorazila k menze okolo páté hodiny v poměrně malém počtu (7 osob a to jsme si ještě museli půjčit nějaké „cizí“). Po trochu zmatečném placení a vzájemném okroužkování se, jsme zjistili, že vůbec nevíme kudy kam. Následovali jsme proto jediné, co nám bylo trochu povědomé – ITG šipku přilepenou na zdi. Tím jsme se ocitli v části školy sice správné – pokud bychom chtěli hned užívat radovánek manga bloku, ale naprosto špatné, chtěli-li jsme někam odhodit bágly a ubytovat se. Nějaký dobrodinec nás ale nasměroval a odebrali jsme se tedy „touhle chodbou až úplně nakonec a pak po schodech až dolů“, kde jsme konečně našli jedinou odemčenou spací tělocvičnu. V pět odpoledne už v ní nebylo téměř k hnutí, tak jsme rychle zabrali poslední volné místo, které do té doby sloužilo jako ulička, čímž jsme přispěli k totálnímu ucpání spacích prostor. A mělo být hůř….
Naše první kroky mířily už tradičně k DDR. Bohužel již záhy jsme se rozdělili na dvě skupinky: nás – hopsací fanatiky a ty druhé, kteří ještě kouzlu DDR nepodlehli a neshledávají naši podivnou zábavu něčím, u čeho by se daly trávit hodiny. Naši odpadlíci tedy dali přednost poflakování se s Otakulandem na pohovce či v hospodě, zatímco my zbylí jsme poctivě ukájeli svou závislost. Ale kdyby šlo jen o DDR a ITG, tak tam samozřejmě takovou dobu trávit nebudem (snad^.^) Tady jsme ale měli možnost vyzkoušet i další zábavné a návykové hudební hry – třeba Beatmanii a další, o kterých se ještě zmíním později. Každopádně sem patří velké poděkování S’Tsung za organizaci téhle linie a trpělivost ^^
Přednášku Clover o lolitkách jsme se v zápalu her rozhodli vynechat. Žádnou její přednášku jsem sice neviděla, ale slyšela jsem, že na té poslední zvládla zkritizovat téměř všechny lolitky v sále a v podstatě jedinou mojí motivací, proč jít na tuhle přednášku, bylo nafotit nějaký pořádný lolifight. Teď ani nevím jestli k něčemu nakonec došlo.
Komerci v anime už jsem si ale ujít nenechala. Mně se styl, jakým Akiko přednáší, líbí. Pokud tedy zrovna nezabředne až moc offtopic a nerozkecá se na příliš dlouho o něčem, co jsme ani vědět nechtěli ;o) Přednáška se nesla v jejím osobitém duchu a přišla mi celkem zábavná. Z faktického hlediska hodnotit nemůžu, protože o anime marketingu opravdu nic nevím. Nějak jsem si ale z téhle přednášky jsem si žádné nové znalosti neodnesla. No hlavně, že jsem se pobavila. Když došlo na kritiku z publika, musela jsem už utíkat, abych neprošvihla ITG turnaj.
ITG Medium turnaj se nakonec konal až o hodinu později a možná taky kvůli tomu se nás do něj přihlásilo jen 8. Tři to pak hned po prvním kole vzdali, čímž se z celého eventu stal turnaj manga-fan & special guests, takže příjemná rodinná atmosféra. A vrcholem všeho bylo, že jsem turnaj vyhrála. Mwahahahaaa! Ve své kategorii prostě nemám konkurenci… A to doslova. Tři ze zbývajících protihráčů už jsou totiž na tak pokročilé úrovni, že na ně ty medium pěti- a šestitlapky byly moc pomalé a na toho posledního zas moc rychlé. Každopádně manga-fan obsadil 2/3 stupňů vítězů. n_n skončil na krásném třetím místě, druhá byla special guest Ještěrka.
Okolo půlnoci jsem se pak musela odebrat domů, protože v 8 ráno mě čekala registrace rozvrhu. No alespoň jsem narozdíl od ostatních zažila klidnou a příjemnou noc. Co jsem pak slyšela, tak na PGC se spalo úplně všude, protože v tělocvičně prý usnout opravdu nešlo. Místa, která mi byla ráno ukázána s tím, že „tady taky někdo spal“, byla občas celkem neuvěřitelná. Řekněme, že slečna, co spala pod svým vlastním stánkem, na tom byla asi nejlépe.
V sobotu ráno jsem si tedy překopala rozvrh, pak jsem se vydala pro zásoby pití (nealko – kvůli nadměrné spotřebě při skákání) a pak rovnou na PGC. Své človíčky jsem kupodivu nenašla u DDR nýbrž v jídelně u čaje. Nu což, malá změna občas nezaškodí ;o) Dopoledne jsme strávili vegetěním u soutěže Milujte svého záporáka na následně přednášky o japonské literatuře. Na té jsme ale zůstali asi jen pět minut, protože jsme se tak nějak usnesli, že oběd je přednější. Nevím, jestli to bylo tématem, přednášející nebo mojí únavou, ale nějak jsem to vůbec nestíhala vstřebávat.
Zamířili jsme tedy k jídelně, když tu náhle se zjevila mamuša – mistr provianťák a přivezla nám zásoby, ze kterých jsme žili celý zbytek dne. Gumové medvídky teď chvíli nebudu chtít ani vidět, zato to home-made sushi bylo naprosto excelentní. Mamušo, milujeme tě ^^ Pak jsme si ještě chvíli pohráli s maskotem Andoru a vyrazili na Hintzuovu přednášku s titulem „Tys to neviděl(a)? Jak můžeš žít?!“ I když jsme dorazili poměrně s předstihem, v sále už bylo narváno a nedýchatelno. Ukořistili jsme sice místa u oken a v oknech, díky tomu jsme ale celou přednášku museli hledat kompromis mezi udušením a umrznutím, což nebyl zrovna nejjednodušší úkol. Přednáška byla sice úplně o něčem jiném než původně být měla a o něčem jiném, než si všichni původně představovali, nicméně byla zábavná a poučná – co víc si přát?
Po přednášce si náš DDR team vesele odešel vypěstovat novou úchylku. V tu dobu jsme to samozřejmě ještě netušili. Kdo mohl vědět, že něco s názvem Para Para Paradise a senzory v podobě růžových kytiček může být tak zábavné a návykové? ^.^ Nicméně je. A to hodně. Opustili jsme ho jedině proto, že jsme „museli“ na soutěž Fajto, fajto, ve které jsme byli ve slosování. Náš n_n se nakonec mezi soutěžící dostal, takže jsme museli zůstat a fandit. Ba ne, zůstali bychom asi i tak, ta soutěž byla fakt povedená. Navíc je to asi jediná věc, ze které se mi podařily nějaké slušné fotky. Na některé výtvory v disciplíně kreslení (bišik), pantomimě (chapadla) a argumentaci o anime, které ani jeden z debatujících neviděl, asi ještě dlouho nezapomenu :o)
Po Fajtu následovala tradiční Pragoconová přednáška Nová anime v roce 2007, na které jsme samozřejmě nesměli chybět. To si ale nejspíš řekli všichni, takže kam se hrabal odpolední nával z přednášky o kultech. Dnes již téměř kultovní obrat „do sálu se vejde 100 lidí nebo 200 otaku“ se opět potvrdil, ale i přesto někteří museli zůstat na chodbě (nevím, kolik jich tam zůstalo a kolik jich to nakonec vzdalo – tak daleko jsem nedohlédla) Tahle přednáška byla dle očekávání vrcholem celého Pragoconu…*vzpomíná na paru a své vítězství v ITG turnaji*…Tahle přednáška byla jedním z vrcholů celého Pragoconu ^____^
Když jsme se vymotali z davu, vrátili jsme se ke své nové parapara závislosti a následně ITG. Okolo půlnoci jsme usoudili, že bychom se také mohli podívat na nějaké to anime (do té doby jsme viděli jen kus Kaze no Yojimbo). Volba padla na druhou sérii Dokuro-chan – už jen proto, že nám Aredhel nevěřil, že k něčemu takovému existuje i druhá serie. Navíc sama doma bych se na tohle nikdy dobrovolně nepodívala, takže jestli jsem to někdy mohla vidět, abych to mohla patřičně zkritizovat, bylo to právě teď. První série byla ecchi + krev + fanservis + jakýsi lame příběh o andílcích z budoucnosti, aby se neřeklo, že to žádný příběh nemá. No a druhá serie už opravdu žádný příběh nemá. Ze dvou dílů, co jsme viděli, se jeden a půl odehrávalo v koupelně…myslím, že nemá cenu se o tom dál rozepisovat.
Následovala Potemayo, což je seriál podobného ražení, žánrově mi přišel skoro stejný, jen té krve a ecchi možná trochu ubylo. Každopádně ve srovnání s Dokuro mi Potemayo přišla mnohem zábavnější. Aby se neřeklo – i u Dokuro jsem se párkrát zasmála (nejspíš davový efekt).
Druhou noc jsme díky mocnému Trilovi (ještě jednou díky!) mohli strávit v sále, takže došlo i na ničím nerušený spánek, který přetrhlo až ranní promítání. S Mitsuki jsme si udělaly ranní vycházku na dámské záchodky a zpět a pokecaly s odjíždějícími Otakulanďany, na které jsme narazily cestou. Poslední, na co jsme ještě počkali, bylo zakončení, které dohromady trvalo asi půl minuty, ale což, aspoň jsme zatleskali orgům.
A to už je z PGC vše. Teda, to jsem to ale natáhla. Kdo přežil celý tenhle report a ještě by se chtěl podívat na extrémně nevyvedené fotky, najde je tady.
[BONUS BLEAT]
Z letošního Pragoconu mám trochu smíšené pocity. Což o to, programově nebyl špatný, ale organizačně řekněme silně nevychytaný. Můžu sice srovnávat jen s předchozím ročníkem (i když už o tom se říká, že byl organizačně nic moc), ale loni člověk aspoň dostal mapku, bylo kde spát, škola byla… no, nechci říct přehlednější – co se týče bludišťoidnosti, jsou na tom asi oba objekty dost podobně – zdálo se mi ale, že loni byly alespoň širší chodby, visely na nich mapky a místnosti byly jasně označeny… a dostupnost školy byla rozhodně lepší. Mnozí si loni stěžovali na vzdálenost mezi hlavním a vedlejším manga sálem. Já osobně budu radši dlouze přebíhat mezi manga sály, kde na mě na konci bude čekat kýžený výsledek, než běhat přes celou školu na jediné otevřené dámské záchodky, které vytoužené odměně ne vždy odpovídaly. Navíc do manga sálu někteří celý PGC ani nevkročí, kdežto na záchody musí všichni…teda vlastně jen všechny. Ale prostě předpokládat, že na conu bude TAK malé procento dívek, byl podle mě nesmysl.
Aby náhodou nedošlo k nějakému nedorozumění, kritizuji tu jen organizaci celkovou, nikoliv organizaci manga bloku, která myslím byla naopak úžasná. Na ty bojové podmínky (měnění sálů na poslední chvíli, ITG vystěhované na chodbu apod. – nechci se o tom rozepisovat, když o tom prd vím), to zvládli bravurně.
[/BONUS BLEAT]
