Letošního sedmého ročníku brněnského Animefestu jsem se účastnila jako přednášející a uvaděč. Ve volných chvílích jsem si ale mohla vychutnávat program i z nezaujatého diváckého pohledu. Čeká vás tedy další tak trochu hybridní report skládající se z postřehů z obou stran promítacího plátna. Trochu víc se rozepíšu o své přednášce, jelikož pro mě šlo o přelomový moment celého festu. (Než k ní došlo, byla jsem řádně nervózní, a po ní už mi naopak bylo skoro všechno jedno :) Dále přidám  poznámky ještě k pár dalším, pro mě něčím zajímavým, momentům festivalu.

Celý AF mi letos přišel organizačně zase o něco lépe zvládnutý než loni. Pokud se vyskytly problémy, byly spíše externího nebo technického rázu. A těch pár failů lidského faktoru, na které jsem natrefila, nebylo nijak zásadních a do příštího roku jsou myslím celkem snadno odstranitelné.

Ale teď už to vezměme popořadě. Předem upozorňuji, že se nejedná o klasický report, jen pár nesouvislých postřehů a zážitků z několika programových bodů z letošního AF.

Hetalia manga + její křest

První zajímavou událostí byl křest českého vydání mangy Hetalie. Už vůbec to, že manga vyšla, je skvělá zpráva a samo o sobě významná událost. Na Animefestu se křtila a prodávala za zlevněnou cenu. Je jasné, že jsem si ji nemohla nepořídit. K mému velkému příjemnému překvapení jsem zjistila, že se v oficiálním popisu mangy přímo na jejím přebalu objevily fragmenty mojí recenze. Jo! Mimochodem právě ona Hetalia recenze je tady na stránkách suverénně nejčtenějším článkem. Díky za vaši přízeň.

A co se samotného křtu týče, organizátorům se povedlo shromáždit velkou část hetalia cosplayerů už v pátek a přemluvit je k účasti na křtu, což působilo úžasně. Takhle bombastické „kulisy“ jen tak někde nemají. Zpestřením byl epický „Pád Ameriky“ neboli neplánovaná nehoda, když se cosplayerce Ameriky povedlo na férovku spadnout do zrádné prolákliny mezi pódiem a plátnem. Vůbec se nedivím, moc dobře ji znám (tu propast, ne cosplayerku), také jsem tam jednou málem zahučela. Naštěstí se jí nic nestalo a diváci se vesele pobavili :)

Hudební hry

Kapitolou, kterou nemůžu vynechat jak v reportu, tak na samotném conu, jsou vždy hudební hry. Letos jsem si jich sice moc neužila, ale zato jsem ozkoušela jednu novou.

Do herní místnosti jsem na delší dobu zavítala jen v sobotu dopoledne. Byla jsem ještě dost teple oblečená, protože venku bylo celkem hnusně a pršelo. Tak jsem se zařekla, že se zatím vyhnu všem skákacím lákadlům a půjdu si zahrát jen nějaké pohybově příliš nenáročné, abych se nezpotila hned po ránu. Takže jsem si na chvíli zablbla na paře a beatmanii, pak chvíli zaučovala nějaké nové nadšence a nakonec si ještě vyzkoušela Pop’n Music. Proti téhle hře jsem byla hrozně zaujatá, přišla mi prostě příliš infantilní a zbytečná, nepřinášející nic nového. O to víc mě překvapilo, jak neuvěřitelně zábavné to šmatání po velkých barevných kulatých tlačítkách je :D Bavilo mě to rozhodně víc než Beatmania a taky mi to podstatně líp šlo. A to i se všemi devíti tlačítky, i když to už bylo o dost náročnější. Když připočtu ještě ty hitovky, co tam jsou, musím přiznat, že si mě PnM naprosto získalo.

Co mě ovšem neskutečně mrzelo, že jsem z hudebněherního programu nestihla, byl iDANCE turnaj, na který jsem letos opět nemohla kvůli festovním povinnostem. Tentokrát jsem přesně ve stejnou dobu měla přednášku ve Scale, takže to fakt nijak obejít nešlo :(

Reverse Harem přednáška

Jak už jsem se zmínila, moje přednáška pro mě byla naprosto klíčovou událostí. Už pár dní před festem jsem měla noční můry zahrnující asi tak pětkrát větší Scalu a bizarní ovladače prezentací ve formě dopravních kuželů v animefestích barvách. Nejvíc jsem se bála, že se něco pokazí s technikou. A nakonec se mi to málem i vyplnilo.

Jelikož byla moje přednáška první a poslední ve Scale, nebylo tam na ni technicky téměř nic připraveno. Navíc v tu samou chvíli měl ve druhém sále přednášku hlavní host Animefestu – pan Júdži Nunokawa, takže veškerá nutná technika a mozky byly shromážděny tam. Uklidňující informace ze čtvrtka o tom, že headsety i ovladače jsou vyzkoušené a funkční, se tedy jaksi nevztahovaly ke Scale a mojí přednášce. Naštěstí se s pomocí několika schopných orgů a improvizace povedlo vše vyřešit. Dokonce se jim nakonec povedlo na poslední chvíli zajistit mi kromě slibovaného stolečku i luxusní křesílko na podium (thx to Skeletom, Aldy & default Scala staff :)

Další velký dík patří milému a ochotnému promítači Rauskovi, který mi celých 61 slajdů poctivě ručně odklikal, když se zjistilo, že ovladač nebude. Měl to o to zákeřnější, že na mě skrz malá okýnka v promítačce skoro neviděl a já jsem ještě dost po pódiu pobíhala, takže prý chudák musel popojíždět na jezdící židli okolo okýnek, sledovat mě a klikat. Ale zvládnul to fakt skvěle.

Menší zádrhel byl jen v prezentaci. Ze strachu ze selhání techniky jsem ji připravila ve spoustě verzí – od klasické, přes openofficovou až po záložní pdf. Dle instrukcí pro promítače měly bez problémů fungovat všechny, tak mi tam promítač prostě jednu z nich hodil… ale nefungovalo v ní  úplně všechno. Příště si zjistím předem, co bude za soft, a vyrobím asi jen OOo, aby se to nemohlo poplést. Nešlo ale o nijak zásadní problémy. V podstatě se nám na plátně nezobrazil jen jeden otazník a jeden obrázek. Obrázek dodatečně přidávám v plné kráse:

Co se dál týče přednášky, vůbec si nepamatuji, co jsem tam vlastně říkala a sama jsem zvědavá na videozáznam ^.^‘ Jen vím, že jsem určitě zapomněla na pár věcí, které jsem původně zmínit chtěla. Možná přichystám nějaký zkrácený přepis a hodím ho sem. Určitě ale plánuji zveřejnit výsledky výzkumu, ty jsem na přednášce stihla projet jen povrchně, takže se na ně brzy můžete těšit podrobněji.

Jinak mě samozřejmě zajímají veškeré vaše připomínky, komentáře a poznámky k přednášce. Denně netrpělivě čekuji blogísky a čekám na nemilosrdný verdikt publika. Tož come on and blog me… (píseň k tématu). Nebo aspoň nechte koment ;)

Malé divadlo kjógenu

Díky lehkému skluzu programu se mi podařilo stihnout i vystoupení Malého divadla kjógenu, z čehož jsem měla hroznou radost. Byla jsem na ně strašně zvědavá, protože jsem o nich slyšela nadšeně vyprávět i slečnu, která se jinak o Japonsko vůbec nezajímá a o existenci něčeho jako anime vůbec netuší. A chválu jsem slyšela nejen od ní. Prostě jsem to měla nahajpované za všech stran a i přesto mě vystoupení Bóšibari hodně nadchlo. Získala jsem za tu půlhodinku spoustu nových poznatků ohledně japonských pijáckých písní, kjógenu a citoslovcí a ještě jsem se parádně pobavila. A navíc si už můžu odškrtnout kolonku „viděla jsem kjógen“ a být zas o trochu víc „in“ ^^

Vzduch v sálech :)

Poslední věcí, kterou musím oproti minulým ročníkům rozhodně pochválit, bylo klima v promítacích a přednáškových sálech. A opravdu to nemyslím jako vtip. Nevím, jestli jsem si prostě za ta léta už zvykla nebo jsem se tentokrát nevyskytovala na nejžádanějších programech, ale letos mi ve všech sálech přišlo naprosto bez problémů dýchatelno. Myslím, že větrací pauzy vážně dost pomohly. Navíc se díky nim daly pěkně korigovat případné skluzy programu. Takže BANZAI pro větrací pauzy!

Také jsem po dlouhé době potkala spoustu známých, poznala pár nových tváří známých jen z internetu a historek, příjemně si popovídala, pobavila se atd. Takže příští rok AF znovu určitě nevynechám a když budou pozitivní ohlasy, připravím si zas nějakou tu přednášku. Tak pište! :)

This entry was posted on Úterý, Květen 11th, 2010 at 14:41 and is filed under Reporty. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.