O Ostravském MAniFestu mi bylo známo zhruba toto: „sedí se tam celej den v jedný velký hospodě a vedle je sál, kde se něco promítá, aby se neřeklo“ Loni jsem ještě usoudila, že pachtit se kvůli tomu až na druhý konec republiky mi za to nestojí. Letos už jsem ale neodolala a nechala se chlastconem, jak se Manifestu v jistých kruzích přezdívá, zlákat. Přecejen, šance spatřit na vlastní oči živé Ostraváky (a to ještě v jejich přirozeném prostředí – v hospodě) se jen tak nenaskytne. A pak tu taky byla ta legenda o Housce… ale o tom až později.
Toho, že jsem se rozhodla na MAF dojet, vážně nelituji. Ta atmosféra mě nadchla hned po příjezdu. Tenhle ostravský „sraz anime pozitivních jedinců“ je totiž výjimečný hned v několika věcech. Zaprvé, koná se opravdu v hospodě a v poklidném duchu posezení se starými/novými známými a přátelského pokecu. To je něco, o čem jsem si myslela, že je, v dnešní době geometrickou řadou se rozrůstající otaku komunity, jaksi nerealizovatelné. Ale povedlo se. Bravo. Dál mě příjemně překvapil věkový průměr účastníků, který byl rozhodně o znatelné procento vyšší, než běžně zažíváme na conech. Bohužel to ale nutí k zamyšlení, čím to může být. Vysvětlení, že se všechna ta drzá omladina líhne tady v Praze příp. v Brně a až do Ostravy je prostě maminky nepustí, se mi zrovna dvakrát nezamlouvá. Přece tam musí taky nějaké takové mít. Neříkejte mi, že to Ostraváci rovnou topí ;o)
Pozitivním šokem, byla taky přítomnost DDRka, kterou nikdo nečekal (kromě orgů tedy ;o) Ovšem ono to na druhou stranu bylo spíš prokletí… vzhledem k nepřítomnosti sprch XD (To není výtka – sprchy v hospodě opravdu nikdo neočekává ;o) Ale tak samozřejmě mi to udělala radost a nedalo mi to a zaskákala jsem si (i když si s těmi Trinpady pořád nějak nerozumím ^.^´)
Fotka „s Trpaslíkem“ do soutěže Vodafonu :)
Co se týče organizace, nemám nejmenších námitek. Je pravda, že to asi zas až tak náročné na organizaci (ve srovnání s jinými akcemi) nebylo, ale zvládli to prostě dokonale. Jinými slovy: nezaznamenala jsem nic, na co bych si mohla stěžovat. K programu se moc vyjadřovat nemůžu, protože z anime jsem neviděla nic a přednášku jedinou (japonský humor by Face and Nord), o které ani nevím, jestli se mám rozepisovat. Nebyla špatná, to zas ne, ale nebyla ani tak dobrá, jak jsem čekala, poté co jsem vyslechla několik chvalozpěvů na Fejsíkovo přednášení. Těžko říct, čím to bylo, ale publikum asi nějak nebylo naladěno na tu správnou vlnu japonského humoru, a tak kluci chvílemi vypadali, že se baví nejvíc oni sami. Na jejich obhajobu ovšem musím dodat, že kvůli odporně zářící promítačce vůbec neviděli na diváky, což je dost zásadní problém a určitě je to i dooost nepříjemné.
Abych se ale konečně dostala k nějakým těm veselým a nezapomenutelným zážitkům.. (Původně to měl být minireport, ale už jsem se tak rozepsala, že vás neochudím ani o tu Housku, muhehehe, kdo nechce, ať nečte ^vvv^) Zážitků bylo za ten de facto jeden den opravdu požehnaně. Už jen to, že jsem si popovídala a potřásla tlapkou se spoustou „celebrit“ se počítá ;o) A ostudná porážka ve fotbálku taky stojí za zmínku. Holt v Brně i Ově se prostě víc to… no.. trénuje ^^
To nejcennější, co jsem si z Manifestu odvezla: sběratelsky nedocenitelný orgovský program i s vlastnoručními autogramy
Dalším zajímavým a asi nejvíc poučným zážitkem byl Boj o vlastní spacák. Zkušenějšími jsem byla poučena, že vzít s sebou spacák rozhodně nemůže být na škodu. Většina lidí se sice chvástá, jak bude bez problémů chlastat do rána, ale známe, jak to pak u spousty z nich dopadá. Navíc, lepší mít spacák a nepoužít ho, než mít opačný problém. Co mi ale nikdo neřekl, je, že se k vlastnictví spacáku nemám přiznávat, tudíž jsem se o tom neprozřetelně zmínila a začaly se dít věci ;o) Takových zajímavých a podivných nabídek jsem snad v životě nedostala. Divili byste se, co všechno jsou lidé v jistých situacích ochotni vyměnit za kus místa ve spacáku XD Poučení tedy zní: Spacák na MAFu je předmět, který zvýší atraktivnost vaší osoby o 150%, ovšem budete mít velký problém si ho uhájit.
Když už jste dočetli až sem dozvíte se (za trest ;o) i o výpravě za Houskou, která s MAniFestem vůbec nesouvisí. S Ostravou ale ano. Bylo mi kladeno na srdce, že když už budu v Ostravě, tak prostě MUSIM ochutnat legendární Housku na Stodolní, protože každý, kdo si do ní jen kousl, prý usoudil, že je to nejlepší houska v jeho životě a povinnost pro každého návštěvníka Ostravy. Ač jsem za výlet na Ostravskou Housku lobovala, jak se dalo, podařilo se mi ulovit na cestu se mnou jen Neko-kuna a to ještě za příslib, že s ním cestou odlovím pár kešek. Abych to zkrátila, po dlouhém prolézání všech možných zákoutí jsme kešky našli jen dvě, housky taky dvě (resp. stánky s nimi), ale jen jedna byla ta pravá (snad). A opravdu stála za to! A i kdyby ne, stály za to názvy některých zastávek, které jsme díky naší výpravě stihli poznat (Hulváky FTW :o) A to je k MAFu už asi vše.
Shrnuto, podtrženo: MAF je unikátní akce, na kterou se za rok, pokud bude ve stejném duchu, zase ráda vypravím.
listopad 2008
