O víkendu 21. – 23. srpna 2015 ovládl prostory karlínské VOŠ Kollárova 3.ročník popkulturního festivalu NatsuCon, zaměřeného na Japonsko, Koreu, hry, anime a další spřízněná témata.

Z pohodového letního conu, kam jsem si plánovala chodit hlavně pasivně užívat a relaxovat, se mi nějak letos vyklubala zas jedna z akcí, kde se aktivně podílím na programu a jsem neustále v jednom kole. Rozhodně se za to ale nezlobím, zážitek pak bývá o to silnější. Jen si musím na svou čistě diváckou zábavu vytipovat příště nějaký jiný con ;)

Pátek

Většinu pátku jsme se Sykym od rána věnovali přípravě Tlakshow, která měla na Natsu proběhnout. Bylo ještě dost co dolaďovat, ale nějak jsme to zvládli.

Program jsme započali zhlédnutím promítání soutěžních AMV s průvodním Wolfiiho slovem. V AMVčkách se moc nevyznám, ale přišlo mi, že kvalita soutěže byla na naše poměry hodně slušná. Nějakou chvíli jsem váhala, zda v soutěži hlasovat, jelikož vím, že moje hodnocení jsou většinou dost neobjektivní, ale Jarník mi poradil, jak správně při hlasování poslechnout hlas svého srdce, tak jsem to tam poslala. Nakonec jsem byla mile překvapena, že moje TOP3 (Nichijou, Patema a Madoka) všechny dostaly nějakou cenu. Tak třeba ty moje názory nejsou až tak mimo mísu.

Poté nás čekal zlatý hřeb večera – AMV Peklo 2. To, že jsem fakt velký fanda AMV Pekla, se pozná třeba podle toho, že jsem členem elitního spolku pekelného fanklubu. 

První pravidlo AMV PEKLO fanclubu: Vyrobit si placku AMV PEKLO fanclubu.

Stejně jako loni, i letos jsem byla jedním z přispívajících autorů tohoto počinu a dokonce jsem tentokrát využila všech 5 možných slotů. Logicky jsem se tedy nemohla dočkat, jak dopadlo celé výsledné dílo a jak budou diváci reagovat.

Výsledné dílo dopadlo dle mých měřítek parádně, minimálně tedy stejně dobře jako Peklo první. Má trochu pomalejší rozjezd, ale na druhou stranu pak přijde sekvence, která je zcela famózní. Diváci se při první projekci také ze začátku moc nahlas nesmáli, pak se rozjeli a ke konci už tam nějaké výbuchy smíchu byly. Nicméně reakce na některé mé kousky byla taková, že zapříčinila následné dlouhé dohadování a trumfování se se Sykym, kdo z nás měl u některého ze svých příspěvků větší trapné ticho…

Pokud bych měla vyjmenovat pár svých nejoblíbenějších kousků tohoto ročníku (a nepočítám své, Jarníkovy a Sykyho, které jsem znala dopředu), tak by to byly Proč nejsi větší, Mě to tady nebaví, Nebe, Německo a Chameleon. A speciální ocenění pro Zbyška. Pokud vůbec nevíte, o čem je řeč, je jasné, že jste AMV Peklo 2 stále neviděli a měli byste to okamžitě napravit přímo zde:

O celém letošním projektu se asi zase rozepíšu do samotného článku a teď už jen zkonstatuji, že se těším na ročník, kde bude příspěvků tolik, že do finální kompilace projdou jen ty nejvíc nejlepší (a tím pádem možná ani nebude nutné omezení posílaných kusů na jednoho autora).

Premiéra AMV Pekla 2 byla provázena projekcí prvního Pekla, prezentací iniciátorů celého projektu Akiko a Campariho a statistikami. Tento hodinový program měl ovšem i svá slabší místa jako třeba nucený rozhovor s autory. Jenže zrovna ten nakonec obsahoval jeden incident, který mě rozesmál ještě na dlouho. Když jsme byli jakožto autoři dotázáni na random otázku “Jaký používáte šampon?”, odpověděl Syky, že březový, já mu rozuměla “dřezový” a okamžitě si ho představila, jak si svou hřívu myje ve dřezu Jarem. Vzpomínka na to mě dodnes baví snad i víc než nejlepší kousky z Pekla.

Po promítání jsme zašli s kompletním cylonstvem na večeři do číny, kde jsme se vzájemně ještě poplácali po zádech, jak byla naše pekla třeskutá (i ta, kterým se v sále nikdo nesmál, samozřejmě) a pak už hurá domů dokončit přípravy a aspoň trochu se vyspat před náročnou sobotou.

Sobota

Sobotní ráno jsme zahájili pódiovou zkouškou Tlakshow v jediném volném časovém okně, kdy ve sklepním sále Edo nebyl žádný jiný program: 8:00 – 9:00. Zkouška spočívala především v tom, že jsme pobíhali po sále, zkoušeli jsme různé konfigurace rozmístění židlí, stolků a dalších objektů na pódiu a okolo, než jsme našli to optimální. Pak už stačilo si ho jen zapamatovat a co nejlépe napodobit, až přijde na věc. Taky se samozřejmě pořešila technická stránka – spustitelnost videí, prezentace, osvětlení apod. Jinak jsme myslím celkem obstojně zvládli ve dvou zahrát sebe i všechny 3 naše hosty, příště je snad ani nebudeme potřebovat.

Od devíti jsme si dali znovu AMV Peklo, jestli se třeba lidi po ránu nebudou smát tam, kde se nejdřív nesmáli. Tak ne. Někteří z autorů Pekla se snažili vybudit emoce publika pomocí vlastního předstíraného hurónského smíchu v průběhu poloviny projekce, ani to ale s čerstvě probuzenými běžnými diváky v sále nepohnulo.

Zbytek dopoledne jsme strávili posedáváním na super školním dvorku za současného snídání, svačení a připravování Tlakshow. Matně si vybavuji ještě nějaké hluboké debaty o našich duších a neslučitelných pochutinách.

Posilněni hmotnou i duchovní stravou jsme zašli na Yuffiinu přednášku s názvem Jak se uživit kreslením?, na které hodně otevřeně poodhalila zákulisí práce freelance grafiků včetně finanční stránky (čímž nám vyfoukla většinu originálních dotazů, které jsme na ni měli připraveny do Tlakshow  >_<)

Následně jsem zavítala na Lokiho přednášku Úvod do herného vývoja pre začiatočníkov, přestože s herním vývojem nemám téměř nic společného. Tedy krom lidí, se kterými jsem tam šla – Jarník a Please Wait. Loki živě předvedl, jak je možné vytvořit skoro celou jednoduchou hru v Unity za hodinu. Navíc tato přednáška dala vzniknout nápadům na dvě přednášky jiných lidí na jiná témata, ale s podobným konceptem, které uvidíte pravděpodobně letos na Akiconu. (Půjde o AMV a visual novelu, snad to nejsou moc velké spoilery).

Po obědě už byl čas na postupnou přípravu na Tlakshow a její realizaci. Tentokrát jsme měli 3 úžasné hosty – Akiko, Yuffie a TanakhTa, kteří byli vtipní sami o sobě a tak nějak celkově to (i dle ohlasů diváků) dopadlo lépe než na Animefestu. Hodně tomu pomohla i komorní atmosféra sálu Edo, který podle Yuffie připomínal spíš undergroundový rockový klub. Každopádně s diváky jsme si byli minimálně tak o 8 metrů bližší než v Rotundě a odrazilo se to i ve vzájemném souznění, myslím.

Závěřečná fotka s diváky a účastníky by Aurielle.

Z Tlakshow se právě v těchto minutách v natsuconí virtuální dílně připravuje zcela epický záznam, tak pokud jste nebyli na místě, budete mít možnost si zážitek zopakovat z obrazovky. Pokud náhodou bydlíte v undergroundovém rockovém klubu, budete to mít i téměř autentické.

Jakmile jsem měla Tlakshow za sebou, spadl mi ohromný kámen ze srdce, nicméně moje série “výstupů” ten den ještě zdaleka nekončila. Yuffiin velkolepý venkovní turnaj v Mölkky jsem si musela nechat ujít, protože mě téměř hned čekal hlavní DDR Turnaj, do kterého jsem se neuváženě přihlásila z takové směsice důvodů, ve které se vyskytovala možnost zahrát si na originální arkádě (ITG2 dedicab), dost velká nereálnost podobného turnaje někdy v budoucnosti (DDR umírá a všichni to víme) a troška toho citového vydírání (“Posunuli jsme kvůli tobě začátek, takže musíš přijít.”), což mi ale na druhou stranu umožnilo se turnaje vůbec účastnit.

Můj výkon vypadal úplně přesně tak, jak si představíte, že by mohl vypadat výkon někoho, kdo přibližně 2 roky vůbec netrénoval a pak se rozhodl to všechno dohnat intenzivním tréninkem během 6 dní. A ne, nefunguje to jako v anime. Montáž by z toho sice byla pěkná, ale zvládat devítky se mi po těch pár dnech nijak zvlášť nedařilo, i když pokrok byl rozhodně znát.

Vzhledem k dalším faktorům turnaje (účast české mistryně a zahraniční borky na obdobné úrovni, to, že na arkádě to člověku jde vždycky hůř než doma atd.) jsem se v průběhu turnaje rozhodla, že se vykašlu na nějaký stres a úpěnlivou snahu získat co nejlepší skóre a prostě si budu užívat, že mám šanci zahrát si na dobrém stroji s dobrými hráči. To se mi splnilo, takže ve výsledku spokojenost. A ani úplně poslední jsem, myslím, nakonec nebyla.

Ještě jednou bych určitě chtěla poděkovat organizátorům za dovezení arkády. Vím, že to moc lidí asi nedocenilo, ale ti, co ano, to docenili pořádně. Obzvlášť v porovnání se skutečností, že na některých conech stále zůstávají standardem Trinpady (nic osobního proti Trinpadům ;).

Sotva jsem se vzpamatovala z turnaje, byl čas na Blok experimentálních přednášek, ve kterém jsem měla také jeden svůj zářez. Experiment, který má přednáška skýtala, se vydařil a podařilo se mi diváky v půl desáté večer po náročném dni na conu donutit se hýbat a projít si mou rozcvičkou. Zopakovat dvakrát si ji sice nechtěli, ale aspoň to nikdo viditelně nebojkotoval, takže úspěch. Pokud byste si ji chtěli zopakovat vy teď, můžete.

Zdrojem je GenkiJapan, jejich výuková videa můžu jen doporučit ;)

Neděle

Na konci Tlakshow jsme pomocí falešných anotací dělali reklamu některým pořadům z nedělního programu NatsuConu. Jedním z nich byla přednáška Koně pro otaku. Přestože byla hned od devíti ráno (=vstávání v 7:00), byli všichni nocující u nás v bytě ochotni si na ni přivstat. Já počítala od začátku se vstáváním ještě o hodinu dřív, jelikož mě čekala v osm zkouška na karaoke soutěž, ale ostatní projevili nebývalé odhodlání. Jaké ovšem bylo naše prvotní zklamání, když jsme s vypětím všech sil na tuto ranní přednášku dorazili a dozvěděli jsme se, že se vlastně nekoná a přednášející nedorazí.

Jelikož jsme tedy pro tuto přednášku projevili viditelně více zápalu, než samotná přednášející, rozhodli jsme se ji crowdsourcingovým způsobem odpřednášet sami. Každý, kdo věděl aspoň špetku o jakémkoliv tématu týkajícím se koní nebo anime (ideálně obojího), šel prezentovat své znalosti ostatním. Takto experimentální, rozmanitou a dramatickou přednášku jsem dlouho nezažila. Naštěstí máme záznám! Nebo tedy aspoň sestřih, který vám přiblíží, co se v této mystické hodince zhruba dělo.

Nejvtipnější ovšem je, že některým účastníkům improvizované přednášky byl prý uznán achievement za návštěvu přednášky s méně než 20 lidmi v sále, čímž byla naše společná tvorba legitimizována jakožto oficiální program. Toho si vážíme, NatsuCone! Jo a nejlepší kůň je Kleopatra-kun-kůň, to muselo v tomto reportu zaznít, protože to v sestřihu není.

Do karaoke soutěže ještě zbýval nějaký čas, tak jsem ho využila k poklábosení na dvorku s lidmi, které jsem delší dobu neviděla. Následně jsem vydala se opět do podzemního Eda soutěžit ve zpěvu. Svůj výstup bych přiblížila takovou obecnou poučkou, kterou jsem v průběhu nedělního odpoledne vykonstruovala. Když se ráno probudíte a zjistíte, že spíš skřehotáte než mluvíte a to ještě s vypětím sil, je lepší do karaoke soutěže v takovýto den nechodit. A když se vám hlas nevrátí ani po litru čaje a Tantum Verde na zkoušce, nebude to za 3 hodiny na soutěži lepší.

No nic, jdeme dál. Následovala beseda s organizátory s názvem NatsuCon 2016?, kde se mělo rozhodovat o osudu NatsuConu a od které jsem si slibovala velké real-life drama. Žádné drama se ale moc nekonalo, jen nám už od pohledu velice unavení hlavní organizátoři ozřejmili, že už to nedávají a potřebují do týmu další lidi. Přihlásilo se několik takových “dalších lidí”, kteří by byli schopni s organizací pomoci a tím bylo více méně odbyto. Pak se ještě prodebatovával systém vstupného, náplň programu, papírové programy a ostatní témata, co návštěvníky zajímala a pálila.

Dál v mém programu měla následovat už jen přednáška Japonský rok, kterou jsme také “doporučovali” v závěru Tlakshow, nicméně jsem se na ni fskutečnosti vážně těšila. Když jsem zjistila, že tato přednáška je taktéž zrušená, už jsem začala mít trochu obavy, aby to náhodou nějak s těmi našimi doporučeními nesouviselo. Ale paralelní přednáška o korejské vlně prý neodpadla, tak snad dobrý.

Tou dobou se NatsuCon začal už pomalu vylidňovat a po Vyhlášení soutěží, které se konalo venku na dvoře, už to vypadalo, že NatsuCon definitivně skončil. Jenže to byl falešný konec! Čekaly mě ještě tři další.

Autorkou nejroztomilejší Tlakshow fanplacky se stává letošní mistryně v ručně kreslených plackách Ruchie!

Protože někdo ze skupinky, která tam se mnou zbývala, měl snad ještě nějaký čas do odjezdu autobusu, posadili jsme se na chodbu ke stolečku domněle už dávno zavřené maid kavárny. Byli jsme tedy dost překvapení, když po chvilce přiběhl sympatický týpek, že si u něj můžeme ještě poručit poslední objednávky. Nabídky jsme využili a vše, co jsme si objednali, chutnalo skvěle.

Ani tohle ale ještě neukončilo můj NatsuCon. Nepamatuji si to už přesně, ale tuším, že se odněkud vynořil Nya-chan s tím, že se s někým dohodl, že si musí během Natsu zahrát Exploding Kittens. Takže jsme ještě zalezli do nejbližší třídy otestovat tento karetní hit. Na to, jaký okolo toho byl hype, jsem byla docela zklamaná. Přišlo mi, že se hra hrozně táhne a není zdaleka tak napínavá, jak by asi měla. A když mě to moc nebralo ani přesto, že jsem hru vyhrála, tak to už je na pováženou.

Když nám bylo nenápadně naznačeno, že už bychom měli opustit budovu, poslechli jsme, ale hned před vchodem jsme narazili na další skupinku známých, převážně z organizačního výboru Akiconu. Aspoň jsem měla šanci pogratulovat dfoxovic k jejich čerstvým koťátkům. Mimochodem to jsou ta koťata, co je můžete poslední dobou vídat na profilu Akiconu na sociálních sítích. Ehm.

Po chvíli povídání jsme se rozloučili, načež jsme zjistili, že máme společný kus cesty s Geontem a Kirou a cestou s nimi ještě zapadli do cukrárny na dortík. A to už byl skutečný konec NatsuConu.

Shrnutí

Celou akci hodnotím rozhodně pozitivně. Con jsem si vážně užila, i když některé úseky jsem si udělala o dost hektičtější, než bylo původně v plánu. Za největší plus považuji výběr školy, která měla pro con skvělé propozice. Chyběl sice nějaký velký sál, ale dostatečně ho nahrazoval prostor venku a sklepní sál byl naprosto parádní. Na chodbách se nikde netvořily zácpy a lokalita, kde se škola nachází, byla taky super. Doufám, že se tam ještě NatsuCon někdy vrátí. Jo a taky se mi líbila grafika Natsu (jako ostatně vždy) a taková ta obří plachta s kompletním programem.

Kdybych měla letošnímu NatsuConu něco vytknout, byly by to tištěné programy, které byly letos vážně k uzoufání, co se týče orientace v časovém rozpisu. Absence značení linií a jmen přednášejících, navíc některé eventy zapsané na jiný čas… Na druhou stranu Condroid fungoval výborně a tím, že nedocházelo víceméně k žádným programovým změnám (kromě toho rušení námi doporučených přednášek), byl celou dobu aktuální. Já sama jsem vlastní papírovou verzi ani neměla a s mobilem se opravdu vystačit dalo.

Tak zas příště!*

 

*Pokud bude nějaké příště.

 

This entry was posted on Čtvrtek, Říjen 15th, 2015 at 07:26 and is filed under Reporty. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.