Jelikož jsem v roce 2012 z důvodu cestování a rýmiček navštívila pouze jeden con, rozhodla jsem se si to vynahradit v roce 2013. Svůj conový deficit jsem dohnala a předehnala tím, že jsem navštívila conů rovnou sedm. A protože už je duben a rekapitulace minulého roku už přestaly být in, může si souhrnný článek dovolit i hipster blogerka, jako jsem já ;) Přehled mých dojmů z loňských conů najdete v následujícím článku.
Trpaslicon
březen http://www.trpaslicon.cz/
Jako první jsem zamířila na Trpaslicon. Okamžitě na mě dýchla poklidná atmosféra, z anime conů posledních let takřka neznámá. Absence davů vřískajících puberťáků prostě potěšila. Asi stárnu. Organizační tým se tvářil, že má za ta léta všechno v malíku a za celou dobu jsem nezaregistrovala žádný větší technický nebo organizační problém. Con, kde všechno šlape a orgové si můžou dovolit být nad věcí, je v mém světě takový malý zázrak.
Program ve třech liniích byl pro mě dostatečně pestrý a zajímavý, konec konců Británie v mém pomyslném žebříčku zemí a jejich popkultur sdílí první příčku s Japonskem. Jen mě překvapilo, jak málo svých známých jsem tam potkala. Každopádně humor celého conu mi byl tak blízký, že jsem se divila, jak je možné, že jsem na Trpasliconu poprvé.
STARcon
duben http://www.star-con.cz/
Na STARcon jsem se loni dostala jakožto výpomoc do místnosti hudebních her, což bylo dost fajn vzhledem k faktu, že hudebním hrám rozumím určitě víc než čemukoliv jinému na celém tomto conu.
Ne, že bych měla něco proti sci-fi, jen ho běžně nevyhledávám. Základní povědomí sice mám (na gymplu jsem si prošla svou Star Wars fázi a Star Trek mám nakoukaný z ještě dávnějších dob díky mamince a televizi), nicméně třeba na to, abych poznala, která uniforma patří jaké hodnosti a k jakému fandomu, mé povrchní znalosti nestačí. Popravdě jsem několik účastníků podezírala, že ve skutečnosti cosplayují kapitána Pejska.
I přesto se tam pro mě našel dostatek zajímavého programu pro chvíle, které jsem zrovna netrávila v hudební místnosti. Za všeobecnou pestrost STARconu (fanouškovská divadla, nebo třeba umělý táborák) můžeme myslím poděkovat především trekkies, které dlouhodobě považuji za jeden z nejpodnikavějších fandomů u nás.
I samotnou místnost hudebních her jsem si dost užila. Když v ní zrovna nebylo moc návštěvníků, vyskákala a vyzpívala jsem se jako už dlouho ne.
Animefest
květen http://animefest.cz/
Samozřejmě jsem nemohla vynechat Animefest, na kterém jsem loni měla ještě nějaký ten malý organizační podíl. Fest se nám na brněnském výstavišti už pěkně zabydlel a dál roste. Podrobnosti v samostatném reportu.
Festival Fantazie
červenec http://www.festivalfantazie.cz/
Na letní FF jsem se loni na pár dní podívala také poprvé. Tradičně mi totiž koliduje s jinou akcí. Předtím jsem v Chotěboři byla snad jen na FF speciálu v roce 2007, který byl zrovna pro příznivce anime vskutku speciální. Kdo pamatuje asi 40 divňáků permanentně nacpaných v komůrce pod kinem, ví, o čem mluvím. Vzpomínky na to jsou ale rozhodně pozitivní. Ostatně tu mám i autentický report.
Věděla jsem, že od „hlavního“ FF musím čekat mnohem masovější akci. Nebylo to ale zdaleka tak strašné. Festival je sice rozsahem masivní, ale na žádné velké tlačenice a extra přecpané sály jsem nenarazila. Jediné, kam jsem se neměla šanci se probojovat, byla stanoviště hudebních her (s výjimkou Para Para Paradise). Para měla samostatný kamrlík, který většinu času zel prázdnotou, tak jsem nebohou hru chodila navštěvovat, aby jí nebylo smutno. A skončilo to medailí v medium turnaji o.0 Příjemné překvapení.
Co se týče programu, rozhodně bylo z čeho vybírat, přestože na FF není program v jednotlivých liniích tak nahuštěný, jak tomu bývá u nejrůznějších víkendových conů. U desetidenní akce není prostě možné čekat 16 hodin intenzivního programu denně ve všech místnostech. To by nezvládli pořadatelé ani návštěvníci. V dlouhém maratonu FF si tak mohou programové linie dovolit zařadit do rozvrhu i volnější body typu pokec s návštěvníky nebo pouštění videí a do uvolněné letní atmosféry to skvěle sedí.
Léto conům vůbec tak nějak sluší. Venkovní posezení, zmrzlina, malinovka, to všechno dotváří pohodovou dovolenkovou náladu. Jediným stínem na všem tomhle sluníčkovém happeningu byly krádeže mezi návštěvníky, které se v prostorách festivalu rozmáhaly v dost nepříjemném měřítku, jen za dobu, co jsem tam byla.
Každopádně se mi na FF povedlo splnit takové ty neryzejší conové cíle: seznámila jsem se s novými lidmi a poznala nové obzory. A to se počítá!
Ostravský MAniFest
září http://manifest.ostravstiotaku.cz/
Po třech letech od poslední návštěvy “chlastconu” jsem se opět vydala do Ostravy, potvrdit si, že Manifest je stále Manifestem, jak ho známe a máme rádi. Je, a vždy znovu mě to potěší. Jak to, že akce zůstává rázovitým komorním setkáním, tak to, že i já bych evidentně ještě zvládla vydržet celou noc, i když jsem nakonec neměla potřebu si to dokazovat.
Manifest je víc o lidech než o programu, takže bych i v tomto krátkém shrnutí chtěla vypíchnout především, že jsem moc ráda po dlouhé době viděla některé tváře, které nevystrčí čenich ze svého regionu, jak je rok dlouhý, a zároveň si užila fajn chvíle (i bizarní chvíle) s pražskou výpravou.
Akicon
říjen http://akicon.cz/
Akicon je mým domovským conem. Loni jsem mu věnovala dost času už ve fázi příprav a i na místě jsem si ho náležitě užila. Ostatně viz report.
Whocon
listopad http://whocon.cz/
Whocon byl pro mě jeden velký výlet z komfortní zóny. Po dlouhé době jsem jela na con bez manžela, na akci jsem neměla znát téměř nikoho a ubytování jsem měla domluvené přes 2 lidi v pokročilé večerní hodině na Manifestu.
Ale jak už to tak bývá, skoky do neznáma často vyústí v úžasné věci. Přestože con jako takový byl hrubě poddimenzovaný a často nebylo možné se dostat na program, mám z onoho whoconího víkendu samé hezké zážitky. Poznala jsem nové lidi, nová místa v Brně a i na nějaké ty přednášky jsme se nakonec nacpali.
Vrcholem všeho bylo samozřejmě streamované promítání výročního dílu. Nejdřív se sice zdálo, že celý streaming bude jeden velký fail kvůli organizačním nedostatkům (od konání v místnosti, kam se mohla vejít tak pětina všech zájemců, přes téměř neinzerované pořadníky po rozehnání fronty na vstup a zmatečné vyvolávání jmen 10 minut před začátkem), samotné promítání ale nakonec dopadlo nad očekávání skvěle. Všichni se stihli usadit, bylo dobře vidět i slyšet a seknulo se to překvapivě snad jen 2x. Za to orgům dík. Být u takové historické události „live“ s desítkami dalších fanoušků bylo naprosto k nezaplacení. Na atmosféru na místě v průběhu streamingu (a ještě několik hodin poté) určitě dlouho nezapomenu.
