Představte si, že jste tvůrci veleúspěšné Suzumiya Haruhi no Yuutsu. Představte si, že po předchozí zkušenosti se rozhodnete stvořit něco ještě šílenějšího, něco ještě nepředvídatelnějšího, něco ještě roztomilejšího…. A takhle nějak si představuji, že vzniklo Lucky Star.
Zkusme to z jiného kouta. Máme tu 4 typické kreslené školačky, jak vystřižené z nějakého megahyperMOE anime. Oči přes půl hlavy, stavbou těla se podobají chibíkům a jsou všechny nehorázně roztomilé. Každá má taky aspoň jednu z typických anime vlastností. Máme tu neohrabanou zato superinteligentní Miyuki, rozkošnou a poněkud přihlouplou Tsukasu, její dvojče Kagami, která je pro změnu agresivní chrakter, a Konatu, která je… která je naprosto harcore otaku. A tím silně narušuje koncepci typického anime o roztomilých školačkách. Tedy, ne že by to v podstatě nebylo anime o roztomilých školačkách, ale je vážně tak trochu jiné. Už jen proto, že se pokouší nabídnout pohled na anime i z druhé strany. Často se tak dočkáte diskuzí typu „proč v anime vždycky dělaj tohle, když to v normálním životě nikdo nedělá“? Je plné narážek na nejrůznější anime a stejně tak na podivné praktiky jejich fandů ;o) Odkazy na Haruhi jsou tam víceméně pořád a k Lucky Star to prostě patří. Rozhodně doporučuji shlédnout v pořadí Haruhi -> Lucky Star, jinak se připravíte o spoustu vtipů.
A o čem, že Lucky Star vlastně je? Dalo by se říct, že naprosto o ničem. A přesto je to nečekaně vtipná záležitost. Hlavní hrdinky a jejich okolí zažívají úplně všední věci („Měla bych se učit, ale nechce se mi, a ta manga je tak napínavá…“), vyprávějí si úplně všední historky („Včera jsem si v mikrovlnce ohřívala čaj, zapomněla jsem na něj a on zas vychladnul“) a řeší úplně všední problémy. No ony vlastně žádné problémy nemají, takže si k řešení vždycky musí něco vymyslet. Tak například v prvním díle se asi 10 minut řeší, jak nejlépe jíst jaké jídlo (Např, zmrzlinu tak, aby tam pořád zbyla a člověk na konci nemusel chroustat suchý kornout). Musím uznat, že zrovna tahle zdlouhavá, zdánlivě nudná scéna hned v úvodním díle spoustu diváků odradí a to je škoda. Já sama měla dost co dělat, abych to nevypnula. Proto doporučuji radši přeskočit a vrátit se k tomu třeba nakonec, kdy už budete kompletně naladěni na LS humor.
Lucky Star sice popisuje situace z běžného života, ale jsou to pro většinu z nás situace tak důvěrně známé, že se člověk prostě musí smát (dost často se slovy „Přesně tohle se mi stává taky“). Určitě se spoustě scének poznáte sami sebe, nebo své známé. Já osobně mám pocit, že vykrádají můj život minimálně 10x za díl ^.^‘ A v tom právě spočívá kouzlo Lucky Star.
Další věcí, co dělá Lucky Star skvělou, je takzvaný náhodný prvek. Nejlépe to opravdu vystihuje anglické slovo randomness. I když je to anime, jak už jsem zmiňovala, o úplně běžném životě, každou chvíli se tam objeví něco naprosto totálně nečekaného. Ať už je to jeden ze závěrů, ke kterým hrdinky docházejí při svých diskuzích („zubař je věc pro chlapy“) nebo nečekaný ending. Endingy Lucky Star by vůbec stály za zvláštní článek. V první půlce naše hrdinky zpoza dveří zpívají karaoke, ve druhé exhibuje Minoru Shiraishi. Víc prozrazovat nebudu, abych vám nezkazila zábavu a překvapení.
K dokonalosti Lucky Star v neposlední řadě přispívají také skvělé výkony seiyuu. V hlavní roli úžasná Aya Hirano, které jsem si do shlédnutí LS evidentně dostatečně nevážila, ovšem i ostatní jsou fantastičtí. Ale to prostě musíte zažít sami.
Abych jen nechválila, zmíním i několik věcí, které mě v tomhle anime moc nenadchly. Popravdě, vadila mi Tsukasa. Místy více, místy méně. Chápu, že ji chtěli udělat roztomile přihlouplou, ale mě přišla fakt úplně totálně blbá. Na to, že jí má být 17, se chová jako by jí bylo 8 a ještě k tomu byla mírně zaostalá a zpomalená. Ale určitě se najdou tací, co si i tuhle postavu zamilují. (Ovšem chtěla bych znát aspoň jeden další důvod kromě takového toho, že je „ohromně sladká“ >_>)
Druhou věcí, které jsem nepřišla na chuť, je Lucky Channel, krátký úsek na konci každého dílu, kde by měl být komentován právě proběhnuvší díl, ale skončí to skoro vždy nějakým agresivním výlevem zdeptané moderátorky Akiry. Ne, že by to nikdy nebylo vtipné, ale většinou to bylo až zbytečně dlouhé. A vůbec, založit 24 scének jen na Akiřině náladovosti a rozpolcenosti mi nepřišlo zrovna nápadité a časem to vážně ztrácelo vtip. Ovšem ke konci to docela oživili, to uznávám. A Minoru-kun to dost zachraňoval, takže TAK strašné to zas nebylo ;o) Každopádně tenhle úsek zabírá v každém díle max 3 minuty, takže by byl nesmysl kvůli němu zavrhovat celý seriál.
Lucky Star bych nedoporučila snad jen těm, kteří nepřežijí anime, pokud v něm není zápletka a akce. A taky některým fangirls, které pro změnu z principu nepřežijí anime, kde nejsou bišíci. Teda, je tu Minoru Shiraishi a Konatin tatínek lolicon, oba úplně úžasní, ale obávám se, že by nestačili ^.^‘ Naopak bych LS doporučila všem, kterým se líbily Osačiny úvahy v Azumanze, mají rádi školní komedie, roztomilé školačky atd. A pro milovníky Haruhi Suzumiyi by to měla být povinnost (i když to není vůbec podmínkou, já třeba Haruhi taky nepovažuji za vrchol anime tvorby a o to víc mě Lucky Star bavilo).
Prostě a jednoduše, i když si myslíte, že 24 epizod sledovat, kterak kawaii slečny chodí do školy a ze školy, paří hry, učí se, spí a občas u toho vedou prostoduché řeči, je něco, co by vás nemohlo nikdy chytit, nenechte se zmýlit a běžte vyzkoušet aspoň první dva díly.
listopad 2007
