...a tak jsem, milý deníčku, i já dojela na Animefest.
Ano, chápete správně. Letos se konečně nevyskytly žádné nečekané události, svatby kamarádek, školní povinnosti (teda, v pondělí jsem měla zkoušku, ale život je otázkou priorit ;o) atd… prostě nic, co by mi opět zabránilo jet na AF, takže jsem konečně mohla omrknout onu nejhustší a nejtradičnější anime akci u nás na vlastní bulvy. A stálo to za to.
Přestože by se měl (snad někdy v dohledné době) objevit nějaký pořádný obsáhlý report u nás na M-F, stejně mi to nedá, abych se tu o zážitcích a poučeních z AF aspoň pár slovy nezmínila. A taky nějaká ta poděkování bych mohla připojit, že? Tak jdeme na to.
Na Animefest nás z M-F dorazilo opravdu habakuk. V době kulminace jsem napočítala asi 13 (kupodivu to bylo zrovna, když jsme se rozhodli zkonzumovat sushi ;o) + přibližně 3 další, co se k nám hlásili jen sporadicky.V takové tlupě bylo trochu problematické se organizovat, natož dělat nějaká rozhodnutí, ale bylo to moc fajn. Anime jsme moc nestihli, zato přednášky a soutěže skoro všechny. Musím uznat, že v kvalitě přednášek je AF opravdu na špici. Soutěže jsem si taky ohromně užívala, ať už aktivně nebo pasivně. Celý fest, jsem se prostě skvěle bavila (i když ne vždycky to bylo zásluhou programu, kredit musím připsat i tvorům, co jsem měla pořád okolo sebe – viz poděkování)
Tahle akce pro mě byla výjimečná hlavně tím, že jsem na ni přijela v cosplayi, a to rovnou takovém, že mě údajně skoro nešlo poznat (pro neinformované – byla jsem v přestrojení za Sunako-chan) Z toho plynulo spousta nových zkušeností a zážitků. Například lidi, co mě neznali, se ke mně hlásili a lidi, co mě znali, se ke mně nehlásili ^_____^ Dejme tomu, že vážně kvůli tomu, že mě v tom nepoznali. Jeden výrok nejmenované osoby za všechny „Čau Lusi, to seš prej ty… a jóóó!“ Mno, byl to zvláštní pocit, ale tohle mě zrovna dost pobavilo. Dalším významným (ohromně překvapivým XD) poznatkem bylo například to, že v cosplayi sestávajícím se z tepláků a mikiny se přečkává noční pomítání mnohem lépe než v tom, který zahrnuje nažehlené spodničky (Mitsuki, soucítila jsem s tebou ;o)
Během AF jsem toho stihla mnohem víc, než jsem původně čekala. Došlo i na zmrzku, mikrospánek, zaskákání DDRka a hlavně PIU (za což jsem moc ráda, to doma na Impactu dost dobře nejde… ale baví mě to), dokonce i na seznámení s několika „otaku celebritami“. Prostě zážitků na několik A4 :o) Příští Animefest si rozhodně nenechám ujít (snad už jsem tu svoji animefestovou smůlu letoškem prolomila) A nakonec ještě slibované poděkování:
Poděkování
- primárně všem organizátorům a dalším, co se podíleli na přípravě a chodu celé akce
- orgům, co nesnědli svou pizzu, dvojnásob ^__^
- všem cizím lidem, co zvládli identifikovat můj cosplay a hlásili se ke mně, i těm, co poznali a nechali si to pro sebe… a samozřejmě všem, co pro mě hlasovali
- Justymu, že poctivě celou dobu nosil ouška, jak slíbil (ještě aby ne, když jsme si s nimi daly takovou práci… a navíc si za to může sám ;oP) Každopádně když nám zmizela Mitsuki na workshop, nebyla jsem v hospodě za jediného freaka (pouze za největšího freaka ;o)
- paní vrátné na nejmenované koleji, která myslela, že jdu na zkoušky a přesto se ani slůvkem nepozastavila nad tím, že jsem se přišla odhlásit v děsivých teplákách a strašlivé paruce
- všem, co tam byli aspoň nějaký čas se mnou, vedle mě, nade mnou, pode mnou nebo duševně se mnou (při cosplay soutěži)
- taky všem, co mě bavili, krmili, rozčesávali paruku (těm extra!) a tak…
- místní integrované uvaděčce ve Scale, která byla nucena bdít s námi celou noc a dávat na nás pozor (nejspíš) Její trpělivost bych chtěla mít. A vůbec obdivuju, že s křikem neutekla už po prvních pár minutách.
květen 2008
