Ve dnech 13.-14.11.2010 se v kulturním centru Zahrada na pražském Chodově konal sedmý ročník Akiconu, tradičního víkendového setkání fanoušků mangy, anime a japonské kultury s bohatým programem.

Na letošním Akiconu jsem měla přednášku a moderovala soutěž, takže jsem většinu svého času před akcí i na akci věnovala jejich přípravám a realizaci. Podle toho bude vypadat i následující report – Akicon z pohledu „té s mikrofonem na pódiu“, která si čas od času odběhla i na přednášky kolegů a jiný program. Bude plný subjektivních soudů, dojmů a zážitků z celého Akiconu. Pokud jste na ně zvědavi, čtěte směle dál. Klidně ale už předem prozradím, že letošní ročník považuji celkově za velmi vydařený.

Akicon začíná!

Pro mě začal Akicon 2010 už pár týdnů dopředu přípravou přednášky a testováním soutěže, pro regulérní návštěvníky se brány otevřely v sobotu v 10:00. Na místě jsem byla více než včas, protože bylo potřeba vyzkoušet technickou stránku soutěže ještě před vpuštěním návštěvníků. Zkouška proběhla v pohodě, všechno fungovalo, jak mělo, a kromě pár překlepů v otázkách a toho, že se mikrofonu nelíbilo, když říkám slova začínající na „p“, nebylo už potřeba nic dolaďovat. Po budově byly mezitím rozlepeny směrovky a připraveny pokladny. Návštěvnicí tedy mohli být vpuštěni a Akicon konečně odstartoval.

Precizní francouzština

Prvním, co jsem na Aki po zkoušce a nákupu stihla, byla NeoWormova přednáška o francouzských anime. Bohužel jsem ji viděla až od půlky, ale stejně velmi příjemně překvapila. Ač francouzština k mým oblíbeným jazykům opravdu nepatří, přednáška rozhodně stála za to. Byla precizně připravená, srozumitelná a zajímavá. Bylo vidět, že přednášející se ve svém tématu vážně vyzná. Mé sympatie ale získal i jednou další věcí. Zdá se, že nejsem jediná, kdo měl v dětství noční můry z Malmotha :)

Sleeping Together… v publiku

Jako další jsme zapluli na přednášku o nových anime, kterou vedli Wolfii s Arianem. Během ní na mě ale zapůsobilo několik nepříznivých faktorů (délka přednášky, její rozvláčnost, přítmí v sále a především téměř probdělá předchozí noc) a začala jsem mít tendence k usínání. Povídání o anime Sleeping Together, kde divák sleduje 40 minut spící hrdinku a je vhodné na dobrou noc, bylo celkem příhodné. Musím ale zároveň podotknout i to, že přednáška měla momenty, které mě rozhodně z mého poklimbávání vytrhly. Třeba Arianovo epické vyprávění o seriálu s pomočující se mahou shoujo.

Střety s realitou a s technikou

Dalším bodem programu, který jsem z velké části navštívila, byly hintzuovy Střety s realitou. Po delší době zase jedna hintzuova přednáška, která mi přišla opravdu hodně povedená (i když jsem na ní nemohla být až do konce). Hintzu pro zaručenou inspiraci tentokrát sáhl do skvostu dívčí četby Ninža z druhého patra. Knížku, kterou si s sebou na přednášku i přinesl, jsem od něj měla půjčenou loni v létě, takže moc dobře vím, že pouze její předčítání by nejspíš zvládlo diváky bavit celou hodinu. Ovšem přednáška toho samozřejmě nabízela víc. Nechyběly ani četné, diváctvem notně oceněné, aktuální popkulturní reference. Vrcholem přednášky byla fundovaná oprava nefunkčního prezentéru malým Lionelem slovy „funguj, funguj, ty ty ty“. Ze své zadní řady jsem tento výstup bohužel LIVE neviděla, ale později v hospodě mi byl několika lidmi přehráván tak živě, že mám pocit, jako bych tam byla :)

Sedm malých přeřeků

Následovala mnou moderovaná soutěž Sedm malých otaku. Hintzuova přednáška měla skluz, takže bylo méně času na namontování složité soutěžní techniky (čítající metry kabelů, dva počítače, obrazovku, sedm tajemných krabiček s čudlíky a jednu větší krabičku, co svítí zeleně a údajně rozumí pythonu ;o) i na samotnou soutěž jako takovou. Nakonec ale soutěž stihla proběhnout v klidu a pouze s jedním malým technickým zádrhelem, který byl záhy odstraněn. Soutěžící s nickem Prétear8 naštěstí pro mě nedorazila, tak jsem měla o jednu starost se slovy začínajícími na „P“ méně. Stejně se mi ale povedlo pár přeřeků, a to dokonce i v jedné otázce, kterou jsem sama vymyslela. Celkově se ale soutěž myslím vyvedla a bavili se snad jak soutěžící, tak i diváci v sále. Těch sice nebylo nijak závratně moc, ale zase proti nám byl silný konkurenční program, který bych, neuvádět soutěž, taky chtěla vidět. Přednáška Chinchily posilněného chintonikem (slovo dne!) prý vážně stála za to.

Týrání japonských monumentů, flashek a přednášejících

Podklady pro svou přednášku jsem si tentokrát přinesla pouze na flashce, protože na internet jsem je ráno už nahrát nestihla. A co čert nechtěl, na flashce se mi zcela rozsypala adresářová struktura. Tedy, problémová byla vlastně pouze složka Akicon, kdybych chtěla promítat třeba svoji diplomku, bylo by to bez problému. Místo materiálů k přednášce se na nás ale z počítače šklebila nekonečná změť písmenek a znaků (Pamatujte, děti, crash OpenOfficu + předčasné vytažení z počítače + Linux není dobrá kombinace, doma to nezkoušejte ;o) Každopádně mě čekala cesta domů a druhý pokus o nahrání všech materiálů.

Před odjezdem jsem se ještě chtěla podívat aspoň na část Grekovy přednášky o japonských monumentech týraných v anime. Sliboval totiž „Tokyo Tower rape“ scénu z DMC. Svůj slib dodržel a publikum to samozřejmě náležitě ocenilo. Grek mě potěšil i tím, že použil neoficiální oficiální akiconí šablonu prezentací, kterou jsem mu posílala někdy uprostřed noci z pátka na sobotu.

Pak už byl ale vážně čas vyrazit. Řekla jsem si, že muzikál Světa bez jména můžu oželet, protože jsem ho viděla už dvakrát den předem na zkoušce. Že jsem si ale musela nechat ujít i Prasátkovu přednášku o znacích, mě celkem mrzelo. Zvlášť když jsem místo ní mrzla půl hodiny na Budějovické a proklínala právě ujetý autobus. Jsem moc ráda, že se přednášky nahrávaly.

Nakonec ale vše dobře dopadlo, na druhý pokus flashka fungovala na všech strojích a já v půl deváté večer už vesele seděla v hospůdce namačkaná s kamarády u teplého jídla s klidem, že zítra bude za mě na plátno co promítat.

„Čum na to, woe! Kozy!“

Z hospody jsme se kolektivně přesunuli na Sušenčinu přednášku Kozy v anime. Těžko říct, jaká by byla tahle přednáška sama o sobě, nejspíš by úplně ukázková nebyla, faktem ale je, že podnapilé publikum ji zabilo zcela. Z přednášky se stal chaos plný rozsvěcování, zhasínání a překřikování se. O největší kus zábavy se mi tak neúmyslně postaral poblíž stojící chlapec svými nezapomenutelnými komentáři. Například když Sůša prvních asi 5 minut věnovala zvířecím kozám v anime, své rozhořčení vyjádřil slovy: „Jsem nepřišel na Kozy v anime, aby mi tu někdo vyprávěl o zvířátkách, ty woe.“. Pak přišlo ještě pár podobných hlášek z boku, několik videí a následný odchod. Celou první epizodu Eikenu jsem opravdu vidět nepotřebovala.

Zbytek večera jsem pak tradičně prokecala v atriu. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí o vydávání mangy i anime v Čechách přímo od osob nejpovolanějších. Fakta bohužel nebyla příliš optimistická, ale posezení to bylo milé.

Vousatý Grek a ošizená Guu

Druhý den pro mě začal přednáškou Greka o kreslených vousatých mužích. Šlo o přednášku na přání odhlasovanou na internetu, tak snad diváci dostali, co chtěli.

Den pokračoval přípravou na moji přednášku. Pročetla jsem si své poznámky, vypila čaj a posháněla nutné artefakty. Vybavena WestFlamovými hodinkami, Hejtyho hašlerkami a erární barovou stoličkou jsem tak mohla vyrazit s klidem přednášet.

Moje přednáška byla o unikátních anime hrdinkách, což je téma poměrně kontroverzní. Každý vidí unikátnost v něčem jiném a i kdyby ne, stejně je unikátních hrdinek rozhodně více, než se vejde do jedné hodiny. Naštěstí byli diváci hodní, unavení a nechtěli se příliš hádat. Dostala jsem pouze zákeřný dotaz, jak vím, že Ed je dívka. Na místě jsem neměla při ruce žádný jasný důkazní materiál, tak dokládám nyní. Dohledejte si: Cowboy Bebop – 9. díl.- 22:25 – je to tam! Jasně řečené v japonštině, takže prosím žádné dohady o nepřesnostech překladů. Jsem ráda, že jsem své diváky nebalamutila.

Jelikož mi přednáška ubíhala velmi rychle, trochu jsem musela osekat čas, který jsem původně chtěla věnovat Guu. To bych teď taky ráda aspoň trochu napravila, protože si to rozhodně zaslouží. Jednak jsem u jejích prošktrnutých záporných stránek chtěla zmínit něčí komentář ke Guu na Czech Anime Awards: „Někdo má odvahu nehlasovat pro Guu? Já tedy ne“ a dále vám promítnout ještě jedno video, na které se nedostalo. Tady je: Guu 02 – smích.
A zde najdete kompletní slajdy k přednášce, kdo by měl zájem.

Přednášku jsem zakončila neplánovaným elegantním sesunutím k zemi způsobeným snahou o obezřetné položení mikrofonu na zem, aniž by mi bylo vidět z prvních řad pod sukni, spojenou se zradou suchého zipu na botě, který můj pád dokonal. Doufám, že se to z videa ustřihne >_<

Šikmooké filmové novinky

Akicon skončil stejně kvalitní přednáškou, jakou začal. Tentokrát šlo o Vavču a jeho přehled novinek v asijské kinematografii. Po loňsku jsem věděla, že bych si tuhle výbornou přednášku neměla nechat ujít. Vavča má vážně neskutečný rozhled a přednáší poutavě. Jen škoda, že takhle ke konci už nechodí příliš diváků. Jejich smůla, přichází o zajímavé filmové tipy. Na mě osobně bylo tedy tentokrát až příliš akčních čínsky mluvících filmů, což není příliš můj šálek čaje, ale holt se asi letos urodilo. Jinak mě ještě trochu šálily vzpomínky z minula a doufala jsem, že se třeba dočkám i nějaké té Indie. Bohužel marně. Stejně jsem ale ráda, že jsem přednášku viděla.

…a je tu konec!

Po Vavčově přednášce už následoval jen generální úklid, tradiční focení orgů netradičně venku proti sluníčku a velmi pozdní oběd v Blanici.

Celkově mi celý Akicon přišel ohromně fajn. Po organizační stránce a hlavně po programové rozhodně lepší než loni. Teď jen napjatě čekám, co na to všechno řeknou, resp. napíšou běžní účastníci. Protože „Oni ti to nikdy neřeknou do očí, vždycky se to dočteš až po akci na blogíscích.“, jak mne moudře poučil Grek. A jelikož se cítím být za Akicon tak nějak spoluzodpovědná a vím, kolik práce a starostí stálo za každým sebemenším programovým bodem, moc doufám, že se vám tam líbilo, ohlasy budou pozitivní a příští rok se potkáme na Akiconu 2011!

fotky (c) Hejty

This entry was posted on Čtvrtek, Listopad 18th, 2010 at 22:50 and is filed under Reporty. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.